Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1095/09

Ústavní soud rozhodl dne 27. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti ing. J. T., zastoupeného JUDr. Martinem Alešem, advokátem, AK se sídlem Houškova 30, 326 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2009 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v č. 36 odst. 1d (dále jen "") domáhal zrušení shora označeného usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 8. 2008 čj. -273.

Ze shora citovaného usnesení Okresního soudu Plzeň-město a v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Plzni přiložených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Vrchní soud v Praze předběžným opatřením, usnesením ze dne 29. 3. 2000 čj. -146, zakázal stěžovateli prodat, pronajmout, vložit do obchodní společnosti, zastavit, či jinak zatížit konkrétně označenou nemovitost (OD Luna Plzeň-Bory). K vymožení této povinnosti byl proti stěžovateli jako povinnému nařízen v říjnu 2003 výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 50 000,- Kč (rozhodnutí nabylo právní moci v únoru 2005). Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani nadále zákaz soudu nerespektoval a v pronájmu nemovitosti dál pokračoval, uložil mu Okresní soud Plzeň-město k návrhu oprávněné obchodní společnosti Magnumex, s. r. o., Liberec, shora označeným usnesením další pokutu, a to ve výši 100 000,- Kč. Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na to, že předběžné opatření bylo doručeno pouze jeho právnímu zástupci (a katastrálnímu úřadu), a nikoliv přímo jemu, přestože je osobou, které je ukládána povinnost, z čehož dovodil, že titul není vykonatelný. Krajskému soudu vytknul, že potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město o nařízení výkonu rozhodnutí, přestože výkon již nemusel být nařizován, a vyslovil přesvědčení, že nemůže být pokutován za jednání představující porušení zákazu uloženého předběžným opatřením, které nastalo po podání návrhu na výkon rozhodnutí. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel upozornil na délku nalézacího řízení, v jehož rámci bylo vydáno předběžné opatření, s tím, že je nejméně po dobu devíti let omezen v činnosti (pronájmu nemovitosti), která představuje jediný zdroj jeho příjmu.

Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni vyplynulo, že stěžovatel předložil Ústavnímu soudu námitky, které již předestřel, a to opakovaně, v řízení před obecnými soudy. Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Plzni na tvrzení stěžovatele reagoval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s jednotlivými námitkami přiměřeným a přezkoumatelným způsobem vypořádal. Napadené rozhodnutí nenese žádné stopy svévole či interpretační libovůle, ani žádného jiného pochybení, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu. Ústavní soud proto na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni odkazuje a pouze dodává, že titul samotný ani rozhodnutí o nařízení jeho výkonu stěžovatel relevantním způsobem (ústavní stížností proti nim směřující) nezpochybnil.

Pokud stěžovatel namítl, že Okresní soud Plzeň-město opakovaně nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty, ač podle Krajského soudu v Plzni tak činit neměl, neboť k nařízení výkonu rozhodnutí došlo již uložením prvé pokuty, jde sice o námitku případnou, nicméně neschopnou posunout věc do ústavně právní roviny. Pro Ústavní soud bylo rozhodující zjištění, že procesní, ryze formální, pochybení soudu I. stupně napravil Krajský soud v Plzni, který v odůvodnění svého rozhodnutí odkazem na příslušné zákonné ustanovení ( ) uvedl věc na pravou míru.

Upozornění stěžovatele na délku, po kterou trvá řízení ve věci, nebylo v projednávané věci relevantní a Ústavní soud se jím nezabýval.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 27. května 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu