Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2860/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky XIO.CZ, a. s., se sídlem Praha 3 - Vinohrady, Soběslavská 48, zastoupené Mgr. D. K., předsedkyní představenstva a správkyní dědictví, právně zastoupené JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí 159/10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007 č. j. F 92050/2006 B7308-493 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008 č. j. -573 ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 21. 11. 2008, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 16. 3. 2009, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2008 č. j. -573 (toliko) v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2007 č. j. F 92050/2006 B7308-493. Současně napadla a domáhala se zrušení posledně uvedeného rozhodnutí. Důvodem mělo být porušení d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y.

Označeným rozhodnutím Městského soudu v Praze byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zápis do obchodního rejstříku, spočívající v návrhu na výmaz místopředsedy představenstva, člena představenstva, předsedy a dvou členů dozorčí rady a v zápisu nových osob do těchto funkcí (výrok I). Dále jím bylo rozhodnuto, že stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, načež Městský soud v Praze výše označeným usnesením prvostupňové usnesení ve výroku I změnil tak, že návrhu na výmaz vyhověl. Jde-li však o výrok týkající se návrhu na zápis nových osob do zmíněných funkcí a také o výrok II o nákladech řízení, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelka sděluje, že proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí změněno, je přípustné dovolání, a že tento opravný prostředek byl podán dne 17. 12. 2008 (pozn.: ve skutečnosti jde o doplnění dovolání, jež bylo podáno dne 21. 11. 2008), a dále uvádí, že proti "potvrzujícímu" výroku usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.

Jak Ústavní soud zjistil z již zmíněného podání ze dne 17. 12. 2008, jímž bylo doplněno stěžovatelčino dovolání, stěžovatelka se domáhala toho, aby dovolací soud "připustil dovolání proti potvrzujícímu výroku a zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tímto dovoláním a věc mu vrátil k dalšímu řízení". Z toho Ústavní soud vyvozuje, že stěžovatelka coby dovolatelka napadá totéž rozhodnutí, proti kterému brojí i ústavní stížností. Přitom přípustnost daného opravného prostředku závisí ve smyslu na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Skutečnost, že zmíněné dovolání nesměřuje proti "měnícímu" výroku odvolacího soudu, jak stěžovatelka (zřejmě) v ústavní stížnosti uvádí, plyne i ze stěžovatelčiny právní argumentace, jež je obdobná jako v ústavní stížnosti a která vychází z neplatnosti valné hromady konané dne 17. 5. 2006, a naopak platnosti valné hromady konané dne 28. 6. 2006, na jejímž základě měl být proveden předmětný zápis nových členů představenstva a dozorčí rady. Z příslušného soudního spisu pak Ústavní soud zjistil, že o podaném dovolání dosud Nejvyšší soud nerozhodl.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle písm. d)y představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2000

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil. Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti ( ). Podmínkou je pouze to, aby jej účastník řízení uplatnil řádně a včas, a tedy aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu.

Podané dovolání v posuzované věci představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu . Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a tedy před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvod pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval; není ani důvod pro to, aby vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhoduje, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost, jestliže tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku ( ).

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu