Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2016/07

Ústavní soud rozhodl dne 29. května 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky ATTICUS - Stavební společnost s. r. o. v likvidaci, se sídlem Štrossova 291, Pardubice, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem třída Míru 66, Pardubice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -78 ze dne 3. 5. 2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 8. 2007 faxem doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen " ") č. j. -78 ze dne 3. 5. 2007. Tento návrh byl ve lhůtě řádně doplněn písemným podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2007.

Napadeným rozsudkem krajského soudu byly jako věcně správné potvrzeny výroky I. a III. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. -55 ze dne 18. 8. 2006, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobkyni RAAB KARCHER STAVIVA, a. s. (dále jen "vedlejší účastnice"), částku ve výši 38 663 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou kupní cenu za zboží dodané vedlejší účastnicí (výrok I.), a nahradit jí náklady řízení ve výši 13 192 Kč (výrok III.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že svým procesním postupem porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d a princip rovnosti účastníků řízení, neboť v rámci odvolacího řízení, mimo režim neúplné apelace, připustil doplnění dokazování o důkazy navrhované vedlejší účastnicí, přestože tato byla soudem prvního stupně o své povinnosti tvrzení i o povinnosti důkazní řádně poučena. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu bylo přitom zřejmé, že vedlejší účastnice by jinak z důvodu neunesení důkazního břemene nemohla být ve sporu úspěšná. Dle názoru stěžovatelky poskytl svým vadným procesním postupem vedlejší účastnici neoprávněnou výhodu a porušil princip rovnosti zbraní jako jedné ze základních zásad spravedlivého procesu, proto navrhla, aby Ústavní soud rozsudek krajského soudu č. j. -78 ze dne 3. 5. 2007 svým nálezem zrušil.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Za tímto účelem si Ústavní soud vyžádal spis okresního soudu sp. zn. a na základě jeho obsahu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z vyžádaného spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatelka v odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. -55 ze dne 18. 8. 2006 namítla, že v řízení nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo mezi ní a vedlejší účastnicí k dohodě o kupní ceně. Odvolací soud pak doplnil dokazování výslechem svědkyně J. U., zaměstnankyně vedlejší účastnice, a následně rozsudek okresního soudu v napadených výrocích potvrdil. Stěžovatelka s tímto postupem nesouhlasila a považovala jej za protiústavní; tomuto tvrzení však Ústavní soud nemohl přisvědčit.

Dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), mohou jiní účastníci řízení než odvolatel u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle . Dle lze v dovolacím řízení uplatnit skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle až 3 .

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu okresního soudu sp. zn. , účastníci řízení nebyli okresním soudem poučeni dle o nutnosti tvrdit a prokázat skutečnosti, vztahující se k dohodě o kupní ceně. Přestože stěžovatelka v ústavní stížnosti uváděla, že okresní soud takové poučení účastníkům poskytl, nemá toto její tvrzení oporu v obsahu spisu. Z něj vyplývá toliko, že se účastníkům dostalo poučení dle , a to na jednání konaném dne 11. 8. 2006. Ostatně i z odůvodnění rozsudku okresního soudu č. j. -55 ze dne 18. 8. 2006 je patrné, že tento soud nepovažoval otázku dohody o kupní ceně za spornou a předpokládal, že kupní cena odpovídá částkám uváděným na fakturách, jimiž vedlejší účastnice prokazovala existenci žalovaných pohledávek.

Za situace, kdy účastníci řízení nebyli poučeni dle až 3 a kdy stěžovatelka otázku kupní ceny v odvolacím řízení sama otevřela, mohla i vedlejší účastnice uplatnit ve vztahu k dohodě o kupní ceně nová tvrzení a skutečnosti, a to dle a . tedy postupoval plně v souladu s procesními předpisy a do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces nezasáhl. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu