Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62250.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 564/09
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti ZUGLITE INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Antiopis, 19 P.C.6058, Larnaca, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Pavlou Šilerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1171/37, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2008, č.j. 8 Cmo 415/2007 -204, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republik y, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v řízení o návrhu, kterým se Ing. P. N. domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud stěžovatelce uložil povinnost vydat 100 % obchodního podílu ve společnosti PETRCÍLE, s. r. o., společnosti Českomoravská železárenská, a. s., v likvidaci.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2007, č.j. 26 Cm 156/2005 -101, byla s poukazem na ustanovení § 94 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přibrána do řízení společnost Českomoravská železárenská, a. s., v likvidaci.
Odvolání společnosti Českomoravská železárenská, a. s., v likvidaci odvolací soud napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl [§ 202 odst. 1 písm. b) a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
V ústavní stížnosti - obsahově blízké návrhům ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 1183/07
,
,
,
(u posledně jmenované je odlišný jen její bod 10.) - stěžovatelka vytýká krajskému soudu (aniž by však do petitu stížnosti zahrnula požadavek na zrušení jeho usnesení), že nesprávně interpretoval příslušná ustanovení občanského soudního řádu a že nebyl oprávněn - na základě § 94 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. - společnost Českomoravská železárenská, a. s., v likvidaci do řízení přibrat.
Samotnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci stěžovatelka oponuje námitkou, že "účastníkovi civilního sporného řízení, kterého soud bezdůvodně a bez návrhu přibere do řízení, nelze upřít právo odvolat se proti usnesení o přibrání do řízení tím, že soud v odůvodnění napadeného usnesení uvede, že řízení, které dosud všichni považovali za sporné, je vlastně nesporné a že v odůvodnění odkáže na ustanovení § 94 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 202 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , aniž by proto existoval jakýkoliv důvod". Odvolací soud, uvádí stěžovatelka, "napadeným rozhodnutím potvrdil soudem prvého stupně vytvořené nerovné postavení".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu ")].
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
Ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.
To je významné potud, že tak je tomu i v posuzované věci.
Odmítnutím odvolání proti usnesení, kterým byl k řízení přibrán další účastník (§ 94 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), se Ústavní soud již zabýval v usnesení ze dne 16. 12. 2008,
sp. zn. I. ÚS 985/08
, vydaném v řízení o ústavní stížnosti, kterou proti témuž rozhodnutí (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2008, č.j. 8 Cmo 415/2007 -204) podala tehdejší odvolatelka, tj. společnost Českomoravská železárenská, a. s., v likvidaci. V tomto usnesení se Ústavní soud vypořádal s obdobnou argumentací, kterou uplatnila stěžovatelka (ve shodném postavení v původním řízení jako odvolatelka) nyní i ve věci posuzované, pročež není překážek, aby na tam obsažené odůvodnění Ústavní soud již jen odkázal.
V předmětném usnesení Ústavní soud konstatoval, že: "Stěžovatel zcela pominul skutečnost, že bez ohledu na právní názor odvolacího soudu nemohl soud ve věci rozhodnout jinak, než odvolání odmítnout, neboť proti rozhodnutí o přibrání účastníka do řízení není odvolání přípustné. V ústavní stížnosti tak stěžovatel v podstatě brojí především proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2007, čj. 26 Cm 156/2005 -101, a snaží se vyvrátit jeho právní argumentaci. Zrušení tohoto usnesení však nenavrhl. Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti. Může tedy přezkoumávat a rušit pouze ta rozhodnutí, která stěžovatel napadne a jejichž zrušení navrhne. V daném případě tedy mohl přezkoumat pouze shora označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Ten však rozhodl správně, pokud odvolání stěžovatele odmítl, neboť proti usnesení, jímž byl přibrán do řízení další účastník, není odvolání přípustné. Odvolací soud se proto danou věcí meritorně nezabýval, v odůvodnění svého usnesení nad jeho nezbytný rámec pouze vyjádřil stručně svůj právní názor, kterým se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně."
Stěžovatelce se již jen připomíná, že Ústavní soud usnesením ze dne 27. 3. 2008,
sp. zn. III. ÚS 1478/07
, její - argumentačně identickou - ústavní stížnost proti (věcně souvisejícímu) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2007 č.j. 26 Cm 156/2005 -102, vydanému rovněž s poukazem na ustanovení § 94 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní stížnost neshledal ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu nepřípustnou, čímž stěžovatelce přisvědčil (v jejím procesním postupu, protichůdnému názoru prezentovanému v ústavní stížnosti nyní posuzované), že jiný procesní prostředek způsobilý dosáhnout zrušení rozhodnutí krajského soudu k dispozici neměla (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).
Důvod k aplikaci ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu je tak doložen, a tím i důvod, aby posuzovanou ústavní stížnost (jako předchozí směřující proti témuž usnesení) Ústavní soud coby návrh zjevně neopodstatněný odmítl rovněž; na odůvodnění předchozího usnesení ze dne 16. 12. 2008,
sp. zn. I. ÚS 985/08
, přitom (v dalším) postačí již jen odkázat.
Nelze vyloučit ani posouzení přísnější, ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu zákona o Ústavním soudu , podle kterého soudce zpravodaj usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Nedostatek legitimace k ústavní stížnosti je odůvodnitelný tím, že stěžovatelka v řízení před odvolacím soudem, jehož rozhodnutí napadla, nebyla odvolatelkou. Z ústavní stížnosti je ostatně zřejmé, že oponuje-li odvolacímu soudu, že "účastníkovi ... nelze upřít právo odvolat se proti usnesení o přibrání do řízení" (viz shora), nemůže mít na mysli sebe, jelikož odvolání, které bylo odmítnuto, nepodala.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2009
Jan Musil
předseda senátu