Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1193/09

Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. H., zastoupené stěžovatelem b), b) A. H., oba právně zastoupeni JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2009 č. j. -23 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2008 č. j. -10, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich práva zaručená v , , , , a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v a 2 a v y ČR, a dále v , a 3, a 4, , , a v d (dále jen ""). Stěžovatelé rovněž navrhli zrušení ustanovení " , : text u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána, a " a " odst. 22 a 5 a odst. 22 a 2."

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti popsali situaci, která je vedla k podání správní žaloby, která byla krajským soudem odmítnuta. Kasační stížnost pak Nejvyšší správní soud odmítl pro podání po uplynutí zákonné lhůty.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části zjevně neopodstatněná a z části nepřípustná.

Stěžovatelé brojili proti faktu, že se Nejvyšší správní soud nezabýval jejich důvodnou stížností, když protiprávně (rozpor s Úmluvy) posoudil jejich kasační stížnost za podanou po lhůtě. Rovněž ustanovení , (dále jen "), které Nejvyšší správní soud aplikoval, označili stěžovatelé jako porušení , a Úmluvy a , , , , , a y.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší správní soud správně aplikoval ustanovení , podle kterého, není-li písemnost vyzvednuta do 10 dnů v případě zásilky určené do vlastních rukou, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Nelze přijmout výklad stěžovatelů, podle kterého je pro zahájení běhu lhůt potřeba skutečného převzetí rozhodnutí. Definice presumpce doručení v , není a ani nemůže být porušením zaručených práv (obdobně viz usnesení ze dne 7. 4. 2009

sp. zn.

).

Pokud tedy jde o napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, lze uzavřít, že toto rozhodnutí nebylo řádně a včas napadeno opravným prostředkem. Proto je část ústavní stížnosti směřující proti tomuto rozhodnutí potřeba považovat za nepřípustnou ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), a jako takovou tuto část ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení .

Napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak bylo založeno na legální interpretaci zákona a jeho správné aplikaci. Tímto postupem nedošlo ke stěžovateli tvrzeným zásahům do jejich základních práv. Nejvyšší správní soud v řízení postupoval v souladu s procesními předpisy a své závěry řádně odůvodnil. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Je-li ústavní stížnost odmítnuta, ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákonných ustanovení sdílí osud ústavní stížnosti. (srov. obdobně usnesení ze dne 3. 3. 2009

sp. zn.

).

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2009

Vojen Güttler

předseda senátu