Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 48/09

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky A. L., zastoupené Mgr. Zbyňkem Havlíkem, advokátem v Praze 1, Národní 28, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -73 ze dne 18. září 2006 (ve znění opravného usnesení č. j. -80 ze dne 31. října 2006) a proti usnesení Okresního soudu v Trutnově č. j. -53 ze dne 23. března 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou Ústavnímu soudu dne 9. 1. 2009 brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -73 ze dne 18. září 2006, ve znění opravného usnesení č. j. -80 ze dne 31. října 2006, jímž bylo v napadeném výroku II potvrzeno usnesení Okresního soudu v Trutnově č. j. -53 ze dne 23. března 2006, jímž byla ve výroku II schválena dohoda o vypořádání dědictví po M. N., matce stěžovatelky. V petitu ústavní stížnosti, který je po odstranění vad podání shodný se obsahem plné moci, navrhuje stěžovatelka – její advokátka výslovně, aby Ústavní soud zrušil pouze obě uvedená rozhodnutí pro rozpor s a d (dále jen „“). To stěžovatelka (její advokátka) učinila, byť ji Ústavní soud výzvou k odstranění vad ze dne 5. 2. 2009 upozornil na rozpor mezi petitem ústavní stížnosti a původní plnou mocí (došlou Ústavnímu soudu 12. 1. 2009), která zněla proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. -108, a případně i všem rozhodnutím, která mu přecházela. Poslední upravená plná moc došlá Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2009 zní jen na usnesení Okresního soudu v Trutnově a Krajského soudu v Hradci Králové uvedené v záhlaví tohoto usnesení.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat meritorním projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 citovaného zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku o ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V předmětné věci byla ústavní stížností výslovně napadena jen usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a usnesení Okresního soudu v Trutnově. Stěžovatelka však rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové napadla mimořádným opravným prostředkem – dovoláním. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě počítané od doručení usnesení Nejvyššího soudu č. j. -108 ze dne 26. srpna 2008. Označeným usnesením bylo dovolání stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -73 ze dne 18. září 2006, ve znění opravného usnesení č. j. -80 ze dne 31. října 2006, odmítnuto jako nepřípustné. Z odůvodnění usnesení dovolacího soudu vyplývá, že v posuzovaném případě, protože pro postup soudu byl určující okamžik smrti zůstavitelky Marie Niederlové (10. 2. 1995), bylo nutné dovolání projednat a rozhodnout podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „“). Při posuzování přípustnosti dovolání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přípustnost dovolání – vzhledem k tomu, že byla napadeno usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé – neplyne z ustanovení Dále posuzoval přípustnost dovolání podle ustanovení a 2 a dovodil, že v dané věci nejsou podmínky přípustnosti dovolání splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnosti dovolání nevyslovil ( ) a stěžovatelka návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila ( ). Současně poukázal dovolací soud na to, že stěžovatelka netvrdila a ani z obsahu spisu nevyplývalo, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , a proto dovolání nebylo přípustné ani z hlediska tohoto ustanovení.

Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že dovolání stěžovatelky jako mimořádný opravný prostředek nebylo odmítnuto proto, že by dovolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, ale proto, že nebyly splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené příslušnými (výše citovanými) ustanoveními Dovolání tedy nebylo odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu ve smyslu ustanovení .

Za tohoto stavu tedy nelze posuzovat lhůtu k podání ústavní stížnosti podle ustanovení , ale pouze podle ustanovení citovaného zákona. Podle ustanovení citovaného zákona počíná lhůta k podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práva poskytuje, tedy od doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové.

Ze spisu sp. zn. vedeného u Okresního soudu v Trutnově vyplývá, že předmětné usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 24. 11. 2006 (čl. l. 82). Od tohoto dne počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti; posledním dnem lhůty bylo úterý 23. 1. 2007. Ústavní stížnost však byla doručena Ústavnímu soudu faxem i elektronickým podáním dne 9. 1. 2009 a současně byla téhož dne předána k poštovní přepravě (R 043052). Ústavní stížnost tedy byla podána po lhůtě stanovené pro její podání .

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2009

Vojen Güttler

soudce zpravodaj