Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 547/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. L. R., zastoupené Mgr. Vítem Reichmannem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Radnická 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -64 ze dne 4. prosince 2008 a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. -52 ze dne 28. června 2007 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu (dále jen ""), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces vyplývajícího z d (dále jen "") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem č. j. -52 ze dne 28. června 2007 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala na žalovaném stavebním bytovém družstvu MÍR (dále jen "žalovaný") zaplacení částky 5.056,80 Kč a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -64 ze dne 4. prosince 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti s odkazem na porušení ust. a , , dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka tedy zpochybňuje hodnocení důkazů provedené obecnými soudy a náležitost odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí. Z napadeného rozsudku Městského soudu v Brně se stěžovatelka podle jejího tvrzení nedozvěděla, z jakého důvodu si měl žalovaný zálohy vzniklé z prostředků určených k vypořádání ponechat a z jakého důvodu by se žalovaný, v zásadě správce cizího majetku, měl dle názoru stěžovatelky bezdůvodně obohatit. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který se s nárokem stěžovatelky vypořádal právním závěrem, že nenastaly podmínky pro převod prostředků určených k vypořádání vlastníku z toho důvodu, že správce je právnická osoba, nese podle stěžovatelky znaky libovůle.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecných soudů svým vlastním. Posláním Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svá v záhlaví citovaná rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily a rozhodly zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými vě.

K otázce hodnocení důkazů Ústavní soud navíc podotýká, že není v jeho pravomoci, aby hodnocení, které provedly obecné soudy, přezkoumával jako další kontrolní orgán a zasahoval do provedeného hodnocení, pokud nezjistí porušení ústavních principů. To v daném případě Ústavní soud v žádném ohledu neshledal.

Stěžejní stěžovatelkou zpochybňovaný závěr obecných soudů o tom, že prostředky určené k vypořádání byly zcela správně v souladu s ust. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony, a se smlouvou o převodu družstevního bytu převedeny na účet žalovaného, resp. ponechány u žalovaného (který je právnickou osobou provádějící správu bytového domu), a neměly být poukázány stěžovatelce, sdílí též Ústavní soud. Tento závěr nelze v žádném případě označit za projev libovůle. Znaky libovůle nesou podle náhledu Ústavního soudu naopak závěry předkládané stěžovatelkou, neboť (na rozdíl od závěru učiněného obecnými soudy) nevyplývají z platné právní úpravy. Důvod, pro který byly prostředky určené k vypořádání převedeny na účet žalovaného, resp. ponechány u žalovaného, a neměly být poukázány stěžovatelce, je z rozhodnutí obecných soudů zcela jasně zřejmý. Z jakého důvodu by se měl žalovaný dle názoru stěžovatelky bezdůvodně obohatit z napadených rozhodnutí neplyne, a to zcela samozřejmě, neboť obecné soudy k závěru o tom, že se žalovaný bezdůvodně obohatil, nedospěly. Ústavní soud podotýká, že tyto prostředky určené k vypořádání si žalovaný neponechal pro svoji potřebu, ale má je pouze ve správě.

Ústavní soud uzavírá, že zásah do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces zaručeného v y dovodit nelze. Toto právo není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení, ale pouze jako požadavek na dodržení všech ústavních a zákonných pravidel postupu orgánů veřejné moci. Z tohoto pohledu nelze obecným soudům nic vytknout. Sama skutečnost, že obecné soudy dospěly k jinému právnímu závěru než stěžovatel, je jen pouhou polemikou s obsahem soudního rozhodnutí.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu