Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 826/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.Ch., advokáta, zastoupeného JUDr. Petrem Gracíkem, advokátem se sídlem Nový Bydžov, Masarykovo náměstí 1144, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, čj. - 167, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 12. 2008, čj. - 156, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatel napadl výše uvedená rozhodnutí, kterými mu byla, jako advokátovi, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Tvrdí, že obecné soudy posoudily jeho nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů nutné obhajoby nesprávně, neboť mu nepřiznaly úkony právní služby spočívající v sedmi poradách, které svému klientovi poskytl. Aplikovaly tak nesprávně , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále "trestní řád"). Nesprávně vyložily smysl, podstatu a účel nutné obhajoby, neboť bylo povinností stěžovatele navštívit klienta ve věznici, seznámit jej s obsahem jednotlivých podání a věc s ním osobně projednat. Pokud mu soudy nepřiznaly odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby spočívající ve zmíněných poradách, byly povinny přiznat mu alespoň náhradu cestovních výdajů a náhradu za promeškaný čas.

V advokátním tarifu není pojem "obvyklý počet porad" nijak specifikován. Proto je třeba šetřit smysl a podstatu základního práva stěžovatele na legitimní očekávání. Krajský soud se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal, pouze je zamítl s poukazem na jednoduchost a bagatelnost projednávané věci a úplné doznání obžalovaného. Obecné soudy tak stěžovatele bezdůvodně sankcionovaly za jeho aktivní způsob obhajoby. Jejich nepředvídatelná rozhodnutí mají negativní dopad na výkon jeho obhájcovských povinností v dalších trestních věcech, jsou v rozporu s , trestním řádem a ústavně zaručenými základními právy a svobodami zakotvenými v , y, , , , a 3, , y základních práv s svobod (dále ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a Dodatkového protokolu k ní. Proto navrhl, aby je Ústavní soud zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 12. 2008, čj. - 156, byla stanovena odměna a náhrada hotových výdajů stěžovatele ve výši 15.133,- Kč, ve zbytku, ohledně částky 81.641,- Kč, byl jeho návrh zamítnut. Stížnost stěžovatele byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, čj. - 167.

III.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (y). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež jim předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod. To může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek obsažených v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jejím těžištěm je nesouhlas stěžovatele s tím, že mu obecné soudy přiznaly odměnu a náhradu hotových nákladů v nižší výši, než nárokoval. Přitom opakuje argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení, a staví tak Ústavní soud do postavení další přezkumné instance, které mu však podle y ČR zásadně nepřísluší.

Pokud jde o posouzení podmínek přiznání odměny a náhrady nebo jejich konkrétní výši, není úkolem Ústavního soudu interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy, jež přísluší pouze obecným soudům. Ústavní soud rovněž není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily správné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat právní posouzení věci učiněné obecnými soudy, svým vlastním [nález

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 (45 - 46)].

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy, při rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu a násl.y a v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 trestního řádu, podle kterého mají pravomoc rozhodovat o výši odměny a náhradě hotových výdajů. V dostatečné míře rovněž uvádějí důvody, na nichž jsou založeny, tvrzený zásah do práv stěžovatele v nich tudíž nelze shledat.

Prvostupňový soud posuzoval, zda počet porad, jejich frekvence a časová posloupnost odpovídala rozsahu a složitosti věci a počtu a charakteru úkonů řízení, které byly v jednotlivých stadiích řízení prováděny. Dospěl k závěru, že množství účtovaných (byť provedených a doložených) porad neodpovídá ani rozsahu a složitosti věci, ani počtu a náročnosti ostatních úkonů právní služby, které stěžovatel v rámci obhajoby provedl. Z účtovaných devíti porad přesahujících jednu hodinu přiznal stěžovateli dvě, a to v návaznosti na hlavní líčení a podané odvolání. Nepřiznal úkon sepsání žádosti o bezplatnou obhajobu a úkony šetření majetkových poměrů obžalovaného.

Krajský soud se s jeho názorem ztotožnil a také stěžovateli jasně a přesvědčivě vyargumentoval, proč vyúčtování jeho odměny a úhrady hotových nákladů nepovažuje za odpovídající rozsahu a složitosti projednávané věci.

Podle Ústavního soudu tak obecné soudy ve svých rozhodnutích dostatečně a přesvědčivě vyjádřily, proč nepřiznaly stěžovateli náhradu odměny a hotových výdajů za další porady a také dostatečně vyjádřily, v jakém rozsahu mohlo být jeho očekávání v tomto ohledu legitimní. Souhlas obžalovaného s návrhem na vyžádání a postoupení spisu, zhotovení výpisu z evidence nemovitostí a devět porad přesahujících jednu hodinu nelze považovat za odůvodněné a odpovídající okolnostem projednávaného případu, kdy se obžalovaný k trestnému činu v plném rozsahu doznal již při svém prvním výslechu v přípravném řízení. Tyto úkony účtované stěžovatelem evidentně překračovaly míru, do jaké mohly mít vliv na změnu procesní situace obžalovaného.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy ve svých závěrech o množství přiznaných porad stěžovatele nevybočily z ústavních kautel. Z jejich rozhodnutí je zřejmá ochrana podstaty a smyslu základního práva na obhajobu (právní pomoc) na straně jedné a je zde rovněž zřejmá úvaha o limitech vlastnického práva stěžovatele na straně druhé. Soudy evidentně poměřovaly dotčená základní práva, kterými je právo na obhajobu obžalovaného, vlastnické právo stěžovatele (legitimní očekávání odměny za úkony právní služby) a vlastnické právo osoby hradící náklady na obhajobu (státu).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu