Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 784/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele BUSINESS SERVICE, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Fr. Škroupa 543/13, zastoupeného JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Anglická 140/20, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 2. 2008, čj. - 128, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, čj. - 151, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení 49.959,- Kč, ve kterém vystupoval jako žalovaný. Tvrdil, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho základní práva, zakotvená v a d. V tomto řízení rozhodoval místně nepříslušný soud prvního stupně a stejně jako soud odvolací. Stěžovatel tak byl odňat svému zákonnému soudci. Stalo se tak proto, že Smlouva o zveřejnění inzerce ze dne 1. 11. 2001, od které žalobce odvíjel svůj nárok, nebyla mezi účastníky sporu platně uzavřena, a proto nebyla platná ani dohoda o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8. Za této situace měl ve věci, v souladu s ustanovením , rozhodovat obecný soud žalovaného (stěžovatele), kterým je Okresní soud v Českých Budějovicích, nikoliv tedy Obvodní soud pro Prahu 8.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel dále podrobně uvedl důvody, na jejichž základě je přesvědčen, že předmětná smlouva je neplatná, včetně prorogační doložky, uvedené ve Všeobecných smluvních podmínkách, které tvoří přílohu této smlouvy. Obecné soudy obou stupňů se plně nevypořádaly s jeho námitkami, které jsou uvedeny i v ústavní stížnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalovanému stěžovateli, rozsudkem ze dne 21. 2. 2008, čj. - 128, povinnost zaplatit žalobci 49.959,- Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 1. 11. 2001 byla v provozovně stěžovatele uzavřena se žalobcem, společností MEDIATEL spol. s r. o., smlouva o zveřejnění inzerce, v níž byla dohodnuta i cena za zveřejnění inzerce, jejíž splatnost byla sjednána tak, že stěžovatel se zavázal uhradit cenu na základě faktury vystavené žalobcem před zveřejněním inzerce. Žalobce, v souladu s grafickým návrhem stěžovatele, uveřejnil inzerát ve stanoveném rozsahu ve Zlatých stránkách. Soud se podrobně zabýval argumenty stěžovatele, který zpochybňoval platnost zmíněné smlouvy poukazem na to, že ji za něj neuzavřely oprávněné osoby.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil a konstatoval, že provedl dokazování v rozsahu, který mu umožnil úplně zjistit skutkový stav. Odvolací soud pokládal za správný závěr obvodního soudu, že smlouva byla platně uzavřena. Podrobně se zabýval i námitkou stěžovatele, že o věci jednal a rozhodl místně nepříslušný soud a že tak byl odňat svému zákonnému soudci.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů. Předkládá své vlastní právní dedukce a závěry, jimiž se snaží dovodit, že smlouva na základě které bylo žalobci vyhověno, je neplatná, a tudíž je neplatné i ujednání o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 8. Na základě toho stěžovatel dovodil, že ve věci jednal místně nepříslušný soud a došlo tak k jeho odnětí svému zákonnému soudci. Tvrdil rovněž, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkami, že jejich rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, čímž došlo i k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s u ČR, d i mezinárodními smlouvami podle y ČR. Skutečnost, že obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.

Ústavní soud posoudil napadené rozsudky soudů obou stupňů z hlediska jejich ústavnosti a dospěl k závěru, že obecné soudy, na základě dostatečných skutkových zjištění, zhodnotily provedené důkazy a učinily právní závěry, které náležitě vyložily a přesvědčivě odůvodnily. Ústavní soud tak nesdílí názor stěžovatele, že odůvodnění napadených rozsudků nejsou dostatečně srozumitelně a logicky odůvodněna. Soudy svá rozhodnutí opřely o příslušná ustanovení obchodního zákoníku, vypořádaly se při tom i se všemi námitkami stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí, z nichž vyplývá, že předmětná smlouva, včetně přílohy, je platná, proto je platná i prorogační doložka, a tudíž ve věci rozhodovaly místně příslušné soudy. Ústavní soud nezjistil nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.

, o Ústavním soudu, upravuje v ustanovení návrhy zjevně neopodstatněné. Dává tak Ústavnímu soudu možnost posoudit přijatelnost návrhu před tím, než dospěje k závěru o meritorním rozhodnutí ve věci nálezem. V této fázi řízení je možno rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud na základě zjištěných údajů dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bez dalšího odmítne.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnuta jako návrh jako zjevně neopodstatněný.

V Brně dne 28. dubna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu