Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 593/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem Advokátní kanceláře v Českých Budějovicích, nám Přemysla Otakara II. č. 32, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že nesouhlas Okresního soudu v Jihlavě s postoupením věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. je důvodný.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že Okresní soud v Českých Budějovicích vydal dne 25. 2. 2005 usnesení, v němž rozhodl o exekuci na majetek stěžovatele, jako povinného. Proti usnesení podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že k nařízení exekuce není Okresní soud v Českých Budějovicích oprávněný, neboť se v jeho obvodu nezdržuje, ale oprávněným je Okresní soud v Jihlavě, v jehož obvodu se stěžovatel zdržuje a má bydliště.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 20. 12. 2007, č. j. -59, usnesení soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 12. 2. 2008, č.j. -64 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Jihlavě jako místně příslušnému k projednání věci. Okresní soud v Jihlavě dle předložil věc Krajskému soudu v Brně s vyslovením nesouhlasu o místní příslušnosti soudu a uvedl, že v okamžiku zahájení řízení byla ve věci založena místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud dospěl k závěru, že vyslovený nesouhlas soudu I. stupně v Jihlavě s námitkou místní nepříslušnosti soudu je důvodný. Dle soudu lze učinit jednoznačný úsudek, že ač má stěžovatel hlášen trvalý pobyt na adrese ohlašovny P., k datu podání návrhu na nařízení exekuce se fakticky dlouhodobě (od roku 2001) zdržoval ve městě České Budějovice. Tato skutečnost vyplývá z vlastního tvrzení stěžovatele z opravného prostředku proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 9. 2005 ve věci čj. , z písemných podání stěžovatele adresovaných Okresnímu soudu v Jihlavě ve věci sp. zn. a z vyjádření stěžovatele v rámci nyní projednávané věci, dříve zahájené u Okresního soudu v Českých Budějovicích. Bydlištěm stěžovatele ve smyslu ust. tak bylo místo nacházející se v působnosti Okresního soudu v Českých Budějovicích a nikoliv v Jihlavě.

Stěžovatel namítá, že v době zahájení exekučního řízení v Českých Budějovicích nikdy nebydlel ani na jedné adrese uváděné odvolacím soudem a nikdy subjektivně nepojal úmysl se zdržovat nebo bydlet trvale v Českých Budějovicích. V tomto místě je pouze jen z důvodu studia, kam dojíždí. Adresy, které uvádí v rozhodnutí odvolací soud, nejsou adresy jeho bydliště, ale jedná se o adresy pro doručování zásilek na poštu jako "odnášku" bez předchozího oznámení a doručení písemnosti. Adresa pro doručování však nesouvisí s místem pobytu nebo bydlištěm. Místo doručování bylo zřízeno za tím účelem, aby bylo možné vzhledem ke zrušení pobytu v P. doručovat do nějakého místa zásilky, přičemž veškeré adresy jsou fiktivní, bez možnosti bydlení na doručované adrese. Adresa "ohlašovny" v P. je posledním bydlištěm stěžovatele.

Pokud odvolací soud odkazuje na jiná řízení týkající se stěžovatele, z nichž mělo dle jeho vlastního vyjádření vyplynout, že se zdržuje v Českých Budějovicích, stěžovatel uvádí, že tyto věci spolu nesouvisí a odehrávají se v jiném časovém období. K označení přechodného bydliště v Českých Budějovicích došlo z důvodu zrušení trvalého bydliště v P. a jednalo se jen o určení místa pro doručování zásilek. Skutečnost, že v žalobním návrhu ze dne 15. 5. 2005 uvedl, že se fyzicky v P. nezdržuje, nemá žádný podstatný vliv.

Stěžovatel je z uvedených důvodů přesvědčen, že vyslovením místní nepříslušnosti k projednání věci Okresním soudem v Jihlavě a postoupením věci okresnímu soudu do Českých Budějovic došlo k odnětí věci zákonnému soudci a k porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných muu ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě pátéy, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů krajského soudu způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru, přičemž v ústavní stížnosti uvádí tytéž argumenty, se kterými se již soud vypořádal. Ústavní soud tak staví právě do role další odvolací instance, která mu, jak bylo uvedeno, nepřísluší.

V projednávané věci bylo pro určení soudu, který je místně příslušný k vydání rozhodnutí o nařízení exekuce, zjištění, v jakém obvodu soudu měl stěžovatel v postavení povinného v době nařízení exekuce bydliště nebo se v něm zdržoval. V tomto směru, jak Ústavní soud ověřil, učinil odvolací soud patřičná zjištění, přičemž vycházel jak z obsahu spisu v projednávané věci, tak z obsahu spisů vedených u všech zainteresovaných soudů, týkajících se téhož stěžovatele. Své závěry, dle nichž se stěžovatel v rozhodné době zdržoval v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích, patřičně odůvodnil a dostatečně zřejmě objasnil, na základě jakých skutečností k nim dospěl, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval.

Úkolem Ústavního soudu není přijaté závěry přehodnocovat, či dokonce zjišťovat, jaké adresy užívané stěžovatelem v době, kdy se zdržoval v Českých Budějovicích, byly adresy jen pro doručování, na jakých adresách pouze občas přespával, nebo zda se ve skutečnosti zdržoval někde v místě adresy trvalého pobytu, tj. v P. (ohlašovna) a na jakém místě se měl v úmyslu, v době toho kterého jednotlivého soudního řízení, zdržovat trvale.

Úkolem Ústavního soudu bylo ověřit, zda se odvolací soud řádně zabýval zjištěním, který soud je dle místně příslušným exekučním soudem. V tomto smyslu nemá Ústavní soud krajskému soudu z hlediska ústavnosti co vytknout. Krajský soud správně uvedl, že pojem bydliště není totožný s pojmem trvalý pobyt ve smyslu užívaném předpisy o evidenci obyvatel a zaměřil se na zjištění, v místě obvodu kterého z okresního soudů se stěžovatel v době podání návrhu na exekuci fakticky zdržoval. Jeho právní závěry, že místně příslušným soudem je Okresní soud České Budějovice, nejsou v extrémním nesouladu se zjištěními ohledně pobytu stěžovatele v obvodu tohoto soudu v rozhodné době, ani s obecnými principy spravedlnosti, které by mohly mít za následek stěžovatelem tvrzené porušení základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěrem soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009

Stanislav Balík

předseda senátu