Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 526/09

Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem v Hradci Králové, Střelecká 437, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 28. 4. 2008 č. j. -217 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2008 č. j. -261, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl zrušení výroku II shora označeného usnesení okresního soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na odklad exekuce, a shora označené usnesení krajského soudu, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zakotvená v , a y ČR, , a d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti shrnuje skutkové a právní okolnosti řízení o odkladu exekuce, v němž vystupoval na straně povinného. Uvádí, že v oprávněný v exekučním řízení smlouvou ze dne 22. 2. 2005 postoupil jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků pohledávku, která byla následně splněna. Podle názoru stěžovatele splněním závazku jedním ze solidárně zavázaných dlužníků zanikl celý závazek. Stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že byly splněny zákonem stanovené podmínky pro odklad provedení exekuce ve smyslu ustanovení , (dále jen " ") a usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce jsou nesprávná, čímž došlo k porušení jeho práv jako účastníka soudního řízení.

Ústavní soud přezkoumal argumenty uvedené stěžovatelem v ústavní stížnosti a napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele nedošlo.

Soudy obou stupňů v odůvodnění svých usnesení dostatečně srozumitelně objasnily, z jakých důvodů považují návrh stěžovatele na odklad exekuce za nedůvodný. Odkázaly přitom na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2007 č. j. -202, které shledalo smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 22. 2. 2005 za neplatnou.

K námitce stěžovatele, že odvolací soud v rozporu se svými oprávněními zasáhl do budoucího rozhodnutí soudu prvního stupně, Ústavní soud uvádí, že odvolací soud v odůvodnění svého usnesení nijak nepředjímá a neovlivňuje rozhodování soudu prvního stupně, ale pouze stěžovatele odkazuje na další řízení v exekuční věci, v němž soud prvního stupně rozhodne o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce.

Lze shrnout, že podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele s aplikací zákonných ustavení na jeho věc tak, jak jej učinily obecné soudy. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatel uplatnil stejné námitky již v řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do role další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však s ohledem na y ČR nepřísluší.

Ústavní soud připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ", v rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ustavní stížnost je zjevně neopodstatněná, dojde, bez dalšího, k jejímu odmítnutí. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu