Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 539/09

Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené Mgr. Štěpánkou Bahbouhovou, advokátkou v Praze 1, Haštalská 27, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008 č. j. -79 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 7. 2008 č. j. -53, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Okresního soudu Praha-východ ve výroku o náhradě nákladů řízení a usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl tento výrok potvrzen. Tvrdí, že rozhodnutími o nákladech řízení byl porušen ústavní pořádek, konkrétně její právo na majetek podle d, dále jen "Listina", a právo na spravedlivý proces podle y.

Ústavní soud již dlouhodobě judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Není součástí obecných soudů a není soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Jak Ústavní soud rekapituloval svou judikaturu, "je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby...rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti." (Nález ÚS sp. zn. ).

O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatelka se domnívá, že rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení jsou vůči ní nespravedlivá, neboť soudy nezohlednily mimořádné okolnosti, které odůvodňují, aby výše její povinnosti hradit náklady řízení byla snížena. Za tyto okolnosti považuje především skutečnost, že řízení bylo vyvolané neschopností žalovaného dohodnout se na sporných otázkách výkonu spoluvlastnického práva k nemovitostem, přičemž řízení skončilo před prvním jednáním ve věci. Poukazuje dále na to, že je na mateřské dovolené a výše přiznaných nákladů řízení je zcela nepřiměřená okolnostem případu a skutečně vynaloženým nákladům.

Ústavní soud z kopií přiložených rozhodnutí zjistil, že k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení došlo poté, co stěžovatelka vzala zpět svou žalobu o nakládání se společnou věcí a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Učinila tak poté, co prodala svůj podíl na domě včetně pozemků a přechodem vlastnictví ztratila aktivní legitimaci v tomto sporu. Při určování výše náhrady nákladů řízení, kterou stěžovatelka považuje za nepřiměřeně vysokou, soudy vycházely ze skutečnosti, že stěžovatelka získala značný majetkový prospěch prodejem svého spoluvlastnického podílu.

Námitky, předložené Ústavnímu soudu, stěžovatelka vznesla již v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi dostatečně vypořádal. Okolnost, že jejím námitkám odvolací soud nevyhověl, nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal tvrzené porušení základních práv stěžovatelky, nepřísluší mu přehodnocovat důvody, které vedly obecné soudy k rozhodnutí o nákladech řízení.

S ohledem na požadavky, které Ústavní soud klade na rozhodování obecných soudů obecně, tedy včetně rozhodnutí o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle apod., lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněná rozhodnutí obecných soudů tyto požadavky splňují. Ústavní soud nenachází žádný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu