Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2118/08

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. a M. T., právně zastoupených JUDr. Yvetou Konfrštovou*, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 6, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2008, č.j. -295 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. března 2007, č.j. -258, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 160 odst. 2; § 166, § 130 odst. 1, § 246 odst. 1 písm. d) a odst. 2, a § 265d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:

-----------------------------------------------

*) Ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2009

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení ústavně zaručených práv jejich a rovněž jejich zemřelého syna, zaručených v a 2; ; a dále v ; ; ; a 2; a v d (dále jen "") jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. září 2007, č.j. -198, byl F. Č. shledán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví ( a 2 trestního zákona), a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let, a k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Poškození (navrhovatelé a MV ČR) byli s nárokem na náhradu škody odkázáni na občanskoprávní řízení. K odvolání obžalovaného a státního zástupce byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2007, č.j. -222, napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně. Odvolání navrhovatelů bylo zamítnuto (§ 253 odst. 1 trestního řádu).

Následně byl výše uvedeným rozsudkem F. Č. shledán vinným dle § 224 odst. 1 a 2 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let, a dále k zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Odvolání obžalovaného a státního zástupce krajský soud napadeným usnesením zamítl (§ 256 trestního řádu), navrhovatelů dle 253 odst. 1 trestního řádu.

Navrhovatelé v řízení vystupovali jako poškození (jejich syn zemřel v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil obžalovaný). Napadenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do jejich práv, když nalézací soud nerozhodl o náhradě škody, ačkoliv jim dle § 43 odst. 1, 2 a 3 trestního řádu přísluší. Jejich odvolání soud zamítnul, neboť dospěl k závěru, že, a to i s ohledem na rozsah jejich odvolání (navrhovatelé napadli výrok o vině i o trestu), nebylo podáno osobami oprávněnými. Společně s ústavní stížností pak navrhli, aby Ústavní soud zrušil:

- § 160 odst. 2 trestního řádu a nahradil jej právem poškozeného na doručení usnesení o zahájení trestního stíhání;

- § 166 trestního řádu a nahradil jej právem poškozeného na prostudování spisů;

- § 130 odst. 1 trestního zákona (správně trestního řádu) a nahradil jej právem každého poškozeného na doručení rozsudku;

- § 246 odst. 1 písm. d) a odst. 2 trestního řádu a nahradil jej právem každého poškozeného podat odvolání, proti rozsudku obžalovaného který jej poškodil, do výroku o vině, trestu a náhradě škody;

- § 265 odst. 1 trestního řádu a nahradil jej právem každého poškozeného podat dovolání, proti rozsudku obžalovaného který jej poškodil, do výroku o vině, trestu a náhradě škody.

Ústavní soud se nejdříve zabýval procesními náležitostmi ústavní stížnosti. Pro jejich lepší posouzení si vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. . Na základě tohoto spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobami neoprávněnými.

Ze spisu se podává, že navrhovatelé se k řízení připojili se svým požadavkem na náhradu škody v souvislosti se smrtí jejich syna. Tuto škodu jim obžalovaný uhradil v průběhu trestního řízení a navrhovatelé proto ani netrvali na výroku o náhradě škody. Později se však domáhali deklarace svého nároku pro případ, že by bylo požadováno jeho vrácení (č.l. 193, 194). V rozsudku je nalézací soud odkázal na občanskoprávní řízení. S tím se navrhovatelé nespokojili a podali odvolání. Krajský soud dospěl k závěru, že nároky navrhovatelů nesměřují přímo proti obžalovanému, a proto nejsou poškozenými ve smyslu ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu s právem účasti na řízení. V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že soud nalézací měl rozhodnout, že se k trestnímu řízení nepřipouštějí a následně neměl ani rozhodovat o jejich nárocích. Odvolání proto bylo zamítnuto, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou (č.l. 225).

Přes uvedené závěry krajského soudu i nadále nalézací soud zacházel s navrhovateli jako s poškozenými, nicméně v rozsudku již nerozhodl o jejich nárocích. Následným odvoláním pak navrhovatelé obšírně brojili i do výroků nalézacího soudu o vině a o trestu, který nepovažovali za adekvátní. Rovněž v tomto případě bylo posouzeno jejich odvolání jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Poškozeným by příslušelo odvolání výhradně do výroku o náhradě škody, krajský soud však opakovaně dospěl k závěru, že navrhovatelé nejsou poškozenými v daném řízení. Nároky navrhovatelů tedy neměly být v řízení připuštěny již v řízení před soudem prvého stupně. Jak je však patrné, Okresní soud v Příbrami přesto chybně s navrhovateli jako s poškozenými jednal, byť nerozhodl o jejich nárocích.

Dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jedním ze znaků právního státu je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem (v souladu s trestními předpisy). V žádném případě se tedy nejedná o vztah mezi pachatelem a poškozeným. Těm trestní řád přiznává, v zákonem stanovených případech, postavení a i některé procesní nástroje.

V řízení ve shora uvedené věci však neměl soud prvého stupně připustit účastenství navrhovatelů a to nejpozději poté, co mu byla věc vrácena na základě usnesení krajského soudu. Jelikož tak neučinil, poskytl navrhovatelům více práv (výslech svědků, závěrečné řeči), než jim zákon přiznával. Takový postup však v žádném případě nemohl způsobit zásah do jejich základních práv.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán někým zjevně neoprávněným.

Dle písm. a)y ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavnímu soudu nepřísluší právo nahrazovat zrušená ustanovení jinými. Tato zákonodárná činnost přísluší výhradně Parlamentu ČR (y ČR). Požadavek na změnu právního předpisu je tedy požadavkem který Ústavnímu soudu nepřísluší.

Samotný návrh na zrušení části zákona dle ustanovení pak předpokládá splnění podmínek daných v ustanovení . S ohledem na výše uvedené, konstatuje Ústavní soud, že osud návrhu dle ustanovení sleduje osud podání dle ustanovení .

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle odst. 1. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu