Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 392/08

Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti 1) R. B., 2) R. B., 3) K. E., 4) R. P. a 5) J. U., všech zastoupených JUDr. Petrem Novákem, advokátem, AK se sídlem v Brně, Kounicova 11, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 5. 2006 čj. -1355 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 26. 8. 2008 se 1) R. B., 2) R. B., 3) K. E., 4) R. P. a 5) J. U. (dále též "stěžovatelé", případně "obvinění") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v jejich trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi (dále též jen "nalézací soud") pod sp. zn. .

II.

Z vyžádaného spisu nalézacího soudu vyplývá následující.

Dne 25. 5. 2006 nalézací soud obviněné (kteří byli souzeni spolu s dalšími třinácti spoluobviněnými) uznal pro skutky v rozsudku popsané každého vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr. zákona a trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, a odsoudil (každého z nich) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let; dále každému uložil peněžitý trest ve výši 10.000,- Kč a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest v trvání jednoho měsíce.

Dne 22. 3. 2007 Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") odvolání obviněných (a dalších dvanácti spoluobviněných) proti výrokům o vině i uložených trestech zamítl. U spoluobviněného J. L. napadený rozsudek nalézacího soudu v části jeho se týkající ve výroku o trestu zrušil a v tomto směru nově rozhodl.

Dne 30. 10. 2008 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání spoluobviněných J. A., F. H., J. K. a O. K. podle § 265i odst. 1 písm. e), resp. písm. b), tr. řádu odmítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že řízení před nalézacím i odvolacím soudem nebylo spravedlivé a poukázali na čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Argumentovali obdobně jako ve svých odvoláních, resp. obhajobě, v řízení před nalézacím soudem.

Základní právo na spravedlivý proces měly obecné soudy porušit akceptováním důkazu čtením protokolů o svědeckých výpovědích zahraničních řidičů, jejichž výslech byl učiněn jako neodkladný úkon v smyslu § 160 odst. 4 tr. řádu, tj. mimo hlavní líčení a tudíž bez možnosti obviněných a jejich obhájců klást jim otázky. Dalším pochybením měl byl výslech agentky Policie ČR jako utajené svědkyně, pro jehož provedení nebyly splněny podmínky ustanovení § 55 odst. 2 tr. řádu.

Stěžovatelé dále namítli, že rozsudek nalézacího soudu jim byl doručen po 4 měsících a rozsudek odvolacího soudu až po 10 měsících, čímž došlo k neodůvodněným průtahům v řízení.

IV.

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho přesvědčení nedošlo k tvrzeným zásahům do základních práv stěžovatelů; navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Okresní soud v Břeclavi, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru nedošlo k tvrzeným zásahům do základních práv stěžovatelů. Při vyhotovení rozsudku postupoval v souladu s kancelářským řádem a s ohledem na pracovní vytížení, složitost a závažnost kauzy vyhotovil rozsudek, co nejdříve to bylo technicky možné. Vyjádřil přesvědčení, že v tomto ohledu stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

V.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem nepřípustná z následujících důvodů.

Podstatou návrhu je především tvrzení, že nalézací a odvolací soud porušily základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces tím, že jim neumožnily vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě (tj. řidiče zahraničních kamionů) a dále že porušily ustanovení trestního řádu o výslechu agenta jako utajeného svědka, a konečně tvrzení, že v řízení docházelo k neodůvodněným průtahům při doručování napadených rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu.

Ústavní soud je toho názoru, že z obsahu odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí nalézacího i dovolacího soudu, stejně jako z výše uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu, je dostatečně zřejmé, že námitky týkající se vadného dokazování tvořily součást obhajoby stěžovatelů uplatněné již v předchozích fázích řízení; nalézací i odvolací soud se s nimi náležitě vypořádaly a v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně vysvětlily, proč výslech agentky jako utajeného svědka a důkazy čtením protokolů o svědeckých výpovědích zahraničních řidičů považovaly za učiněné v souladu s trestním řádem. Ústavní soud necítí potřebu jakkoliv důvody, pro které obecné soudy odmítly akceptovat naznačené vývody obhajoby, opakovat nebo rozvíjet neboť, maje je za správné, postačí na ně odkázat. V tomto směru je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

K tvrzeným průtahům při doručování ústavní stížností napadených rozsudků nalézacího a odvolacího soudu Ústavní soud uvádí, že v souladu s požadavky řádného výkonu spravedlnosti je takový postup obecných soudů, který zaručuje, že jejich rozhodnutí jsou účastníkům doručována včas a bez zbytečných odkladů. Takový požadavek ovšem nelze ztotožňovat se základním právem na projednání věci v přiměřené lhůtě zakotveným v Úmluvy, resp. na projednání věci bez zbytečných průtahů dle d (dále jen "").

Pokud stěžovatelé v dané souvislosti měli na mysli zbytečné průtahy v řízení před nalézacím a odvolacím soudem, Ústavní soud připomíná, že ústavní stížnost požadující vyslovení existence průtahů porušujících právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě, v řízení již skončeném, je podle již ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 7. 8. 2007

sp. zn.

, http://nalus.usoud.cz) nepřípustná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Procesním prostředkem k ochraně práva narušeného v soudním řízení neodůvodněnými průtahy je totiž od účinnosti novely provedené uplatnění nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v předběžném projednání, respektive žaloba podle citovaného zákona v případě neposkytnutí přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Z uvedeného vyplývá, že v této části je ústavní stížnost nepřípustná.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dílem podle ustanovení a dílem podle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

Brně dne 2. dubna 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu