Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 768/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele S. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vilémem Peřinou, Brněnská 4, Ústí nad Labem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 8. 9. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2001 sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy podvodu a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání 3 roky. Následně podal stěžovatel návrh na obnovu řízení, který odůvodnil tím, že se dozvěděl, že znalec RNDr. I. T., byl pravomocně zproštěn obžaloby. Jeho trestní věc úzce souvisí s věcí stěžovatele a obsahuje nové skutečnosti, které předtím nebyly stěžovateli známy a proto je nemohl uplatnit jako součást své obhajoby. Obecné soudy návrhu stěžovatele na obnovu řízení nevyhověly a odmítly mu tak právo na nový spravedlivý proces, v němž by soud zhodnotil nově i skutečnost, že znalec nezpracoval žádný nepravdivý znalecký posudek, ač odsuzující rozsudky to konstatují a dovozují z toho, že navrhovatel spáchal trestný čin podvodu.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.

Stěžovatel ve svém návrhu vytýká obecným soudům především tu skutečnost, že v jeho věci nepovolily obnovu řízení poté, co se objevil nový důkaz. V rámci obnovy řízení je vždy třeba vyjít z toho, že ne každá nová skutečnost může mít natolik zásadní dopad na již skončený případ, aby jí bylo možno odůvodnit obnovu řízení. V předmětném případě by touto novou skutečností měl být rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, sp. zn. , kterým byl soudní znalec zproštěn obžaloby. Z hlediska kautel spravedlivého procesu je dle Ústavního soudu podstatné, že se soudy touto skutečností zabývaly a své závěry také řádně odůvodnily. V odůvodnění rozhodnutí se soudy dostatečně zabývaly vztahem spáchaného trestného činu a nově navrženého důkazu, přičemž dospěly k závěru, že tento nový důkaz nehraje ve věci zásadní roli. Přehodnocovat tyto závěry pak Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší, neboť se v podstatě jedná o otázku hodnocení důkazů.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení daného základního práva došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však Ústavní soud v tomto případě nezjistil.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu