Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 260/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. K., zastoupeného Mgr. Martinou Hartmannovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007 č. j. -76, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 2. 2007 č. j. -63 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 9. 2006 č. j. -43 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti zaslané Ústavnímu soudu faxem dne 4. 2. 2009 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces u nezávislého a nestranného soudu zakotvené v článcích 36 odst. 1 a 38 odst. 2d. Dále stěžovatel žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007 č. j. -76 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 9. 2006 č. j. -43, poněvadž na základě těchto rozhodnutí byla v exekučním řízení nařízena dražba jeho nemovitosti (na den 8. 4. 2009), přičemž jejím provedením by mu byla způsobena značná a nenapravitelná újma.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh, vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. , jakož i z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2007 č. j. -32 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008 č. j. -71, se podává, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 9. 2006 č. j. -43 zavázal stěžovatele zaplatit žalobci (Z. K.) 55 000 EUR a 150 000 Kč s příslušenstvím.

Odvolání, v němž stěžovatel uváděl, že mu soudní zásilky nebyly doručeny, neboť se zdržoval převážně v zahraničí, kde má trvalé bydliště, obvodní soud usnesením ze dne 8. 2. 2007 č. j. -63 odmítl, neboť nebylo podáno včas a obrana stěžovatele je podle jeho názoru účelová; usnesením ze dne 20. 6. 2007 č. j. -76 Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Následně stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2007 č. j. -32 zamítl, neboť ji posoudil jako nepřípustnou, poněvadž odvolací soud nerozhodoval o odmítnutí odvolání, ale potvrdil usnesení, kterým odvolání pro opožděnost odmítl soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2008 č. j. -71 toto usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti má nadále za to, že nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, jelikož mu nebyla doručena žaloba ani předvolání k ústnímu jednání s poučením o následcích, jestliže se k jednání nedostaví. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel v inkriminované době převážně nacházel na adrese svého trvalého bydliště v Německu, dozvěděl se o těchto skutečnostech, jakož o vydání rozsudku pro zmeškání, telefonicky až dne 16. 11. 2006, a ještě téhož dne podal proti tomuto rozsudku odvolání. Obecným soudům stěžovatel vytýká, že se jím namítanou absencí doručení těchto listin nezabývaly.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení ].

Podle ustanovení , lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Žalobu pro zmatečnost, která není přípustná, nelze - samozřejmě - považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základního práva nebo svobody poskytuje. Pak je ovšem nezbytné šedesátidenní lhůtu pro podání ústavní stížnosti počítat nikoli od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, nýbrž již od doručení rozhodnutí soudu odvolacího, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku pro zmeškání; jestliže tedy byla ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl odvolací soud v řízení o žalobě pro zmatečnost, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty k jejímu podání, a tím opožděně (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007 č. j. -76 bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno již dne 16. 7. 2007).

Ústavní soud proto ústavní stížnost (soudcem zpravodajem) odmítl podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Vzhledem k takto založenému výsledku řízení pozbývá logicky podkladu možnost věcně reagovat na stěžovatelův návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a netřeba zde ani zvláštního (negativního) výroku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj