Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 285/09

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele L. R., zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem Plzeň, Solní 4, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2008 č. j. -167, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 5. února 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 6. února 2009, se stěžovatel podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2008 č. j. -167, konkrétně výroků označených IV. až VI., kterými byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. dubna 2008 č. j. -132 s tvrzením, že napadenými výroky byl porušen čl. 27 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.).

Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 10. května 2007 návrh na zahájení řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilé dceři J.-V. pro dobu před a po rozvodu manželství. Okresní soud Plzeň-město po provedeném řízení rozhodl rozsudkem ze dne 8. dubna 2008 č. j. -132 tak, že nezletilou svěřil do výchovy otci a v části výroku označeném IV. až VI. stanovil matce nezletilé povinnost platit na nezletilou výživné ve výši 7 000,- Kč měsíčně od 1. listopadu 2007, doplatit dluh na výživném ve výši 35 000,- Kč do 31. srpna 2008 a s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 7 000,- Kč měsíčně. Na základě odvolání podaného matkou Krajský soud v Plzni rozsudkem napadeným ústavní stížností změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a VI. tak, že uložil matce povinnost platit na nezletilou výživné s účinností od 1. března 2007 2 000,- Kč měsíčně, uložil matce povinnost doplatit dluh na výživném za období od 1. března 2007 do 31. října 2008 ve výši 40 000,- Kč a dále uložil matce povinnost s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů platit na výživném na nezletilou částkou 2 000,- Kč měsíčně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, která postrádá relevantní ústavně právní argumentaci, namítal nezákonnost rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že rozhodnutí je podle jeho názoru protiústavní, krajně nelogické a nespravedlivé.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [y (dále jen "")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných podústavním právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Ve věci rozhodující soud uvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.

Právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Evropská úmluva") v sobě zahrnuje především princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení, tedy princip umožňující každé straně v procesu hájit své zájmy s tím, že žádná s nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně (srov. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva A. B. proti Slovensku, 2003 in http://www.echr.coe.int/echr v databázi HUDOC) a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků znát názory a důkazy protistrany a zpochybňovat je. Tyto principy nebyly odvolacím soudem porušeny. Stěžovateli byl zaručen přístup k soudu a nebylo mu jakkoli bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.

Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které odvolací soud vyvodil z dokazování, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základního práva chráněnéhou, Evropskou úmluvou ani Úmluvou o právech dítěte.

Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu je takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu ve spojení s y.

Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu