Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3112/08

Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 9. 2008 č. j. -129, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovateli se vrací z účtu Ústavního soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč.

Odůvodnění

Ústavní stížností napadá stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 9. 2008 č. j. -129, když tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě.

Z předložených kopií rozhodnutí v dané věci vyplývá, že právní předchůdkyně stěžovatele podala žalobu proti Městu Pec pod Sněžkou na zaplacení částky 207 450,- Kč s příslušenstvím za užívání jejích pozemků. Prvostupňový soud věc právně kvalifikoval jako nárok z bezdůvodného obohacení a vyhověl žalobě (za použití důkazu - znaleckého posudku) co do částky odpovídající obvyklému nájemnému v daném místě a čase, tedy co do částky odpovídající prospěchu obohaceného. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

Právní předchůdkyně stěžovatele podala odvolání proti zamítavému výroku a proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 6. 2006 č. j. -107 napadené prvostupňové výroky potvrdil, ztotožnil se se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu.

Právní předchůdkyně stěžovatele podala dovolání z dovolacího důvodu dle . Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 17. 9. 2008 č. j. -129 odmítl. Ohledně postupu při určení výše bezdůvodného obohacení poukázal na svou předchozí judikaturu s tím, že nižší soudy učinily správné právní závěry.

Stěžovatel, podobně jako v předchozím řízení jeho právní předchůdkyně, v ústavní stížnosti namítl, že soudy měly určit výši bezdůvodného obohacení vycházeje ze stavu, který byl před zabráním a zastavěním pozemků, neboť pokud by pozemky nebyly zastavěny pozemní komunikací, byly by (právní předchůdkyní stěžovatele a později i stěžovatelem) užívány zajisté komerčním způsobem, když jde o pozemky téměř v centru Pece pod Sněžkou.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel opakuje námitky, které byly vzneseny již v řízení u obecných soudů. V podstatě se domáhá, aby Ústavní soud jiným způsobem vyložil podústavní právo a na tomto podkladě byl stěžovateli přiznán vyšší peněžní nárok z bezdůvodného obohacení.

Ústavní soud však není další instancí obecného soudnictví a není povolán k výkladu podústavního práva, naopak je orgánem ochrany ústavnosti, který je oprávněn zasáhnout do činnosti orgánů veřejné moci pouze v případě porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jde-li o výklad podústavního práva, může Ústavní soud zasáhnout pouze pokud je zásah do základních práv založen porušením některé z norem podústavního práva v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), nebo jež zjevně a neodůvodněně vybočuje ze standardů výkladu soudní praxí respektovaných (interpretační libovůle).

V dané věci však stěžovatelem namítanému porušení práva na spravedlivý proces nelze přisvědčit. O interpretační exces, nepředvídatelnost rozhodnutí vydaných obecnými soudy či libovůli zde nejde. Všechny tři soudy obecného soudnictví své právní závěry rovněž dostatečně, srozumitelně a logicky odůvodnily. Nad rámec je možno uvést, že soudy se zabývaly také tvrzením o možném komerčním využití daných pozemků (sjezdová trať), a to s ohledem na skutečnosti uvedené o umístění daných pozemků ve znaleckém posudku. Lze tedy konstatovat, že námitky stěžovatele nenasvědčují porušení práva na spravedlivý proces v rovině ústavněprávní, proto Ústavní soud postupoval dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Pokud jde o právo na projednání věci veřejně a v přiměřené lhůtě, k tomuto stěžovatel v ústavní stížnosti ničeho dalšího neuvedl a Ústavní soud se proto touto námitkou nemohl zabývat; námitky tohoto druhu ostatně nevyplývají ani z odůvodnění rozhodnutí v dané věci.

Stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu současně s ústavní stížností také soudní poplatek formou kolkové známky ve výši 1 000,- Kč. Řízení o ústavní stížnosti dle však nepodléhá poplatkové povinnosti. Ústavní soud proto rozhodl ve smyslu , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tak, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu