Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3002/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného Mgr. Tomášem Radou, advokátem, se sídlem J. Š. Baara 1625/11, 370 01 České Budějovice, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2008, č. j. -43, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2008, č. j. -17, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2008, č. j. -12, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 8. prosince 2008 podání stěžovatele ze dne 5. prosince 2008, jímž brojil proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2008, č. j. -43, a dále proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2008, č. j. -12, kterým byl odmítnut návrh žalobce (stěžovatele) pro jeho nejasnost. V uvedeném rozhodnutí, jakož i v následném postupu obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, který dovolací řízení proti výše citovaným usnesením zastavil pro nedostatek právního zastoupení na straně žalobce, spatřuje stěžovatel porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ").

Uvedené podání nesplňovalo náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel nebyl zejména právně zastoupen (v podání pouze zmiňoval, že požádal o určení advokáta u pobočky České advokátní komory v Brně), a ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem. S ohledem na výše uvedené vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad (mj. zajištění právního zastoupení, doložení plné moci a ústavní stížnosti sepsané advokátem).

Dne 30. ledna 2009 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ze dne 29. 1. 2009 sepsaná advokátem určeným Českou advokátní komorou, která i v dalším splňovala náležitosti požadované , s výjimkou přiložené plné moci. Tímto podáním stěžovatel napadl pouze rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích. Hlavní námitka stěžovatele obsažená v tomto podání spočívala v tom, že obecné soudy nedodržely procesní postup dle občanského soudného řádu (konkrétně má na mysli postup dle , , ve znění pozdějších předpisů), a nedostatečně poučily stěžovatele o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce již v řízení nalézacím. Protože tak soudy neučinily a místo toho žalobu odmítly pro nejasnost, postupovaly v rozporu s právem na spravedlivý proces ( a násl. y).

Následně dne 4. února 2009 obdržel Ústavní soud další přípis stěžovatele, jehož přílohou bylo i zmocnění pro určeného advokáta Tomáše Radu. V přípise stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost sepsanou advokátem nelze považovat za doplnění obsahu návrhu stěžovatele a za jedinou ústavní stížnost lze brát pouze podání učiněné stěžovatelem samotným.

Dne 17. února 2009 obdržel Ústavní soud podání sepsané právním zástupcem stěžovatele označené jako "Doplnění ústavní stížnosti", v němž rozšířil petit ústavní stížnosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2008, č. j. -43, i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2008, č. j. -12, přičemž v něm uvedl, že setrvává na argumentech sepsaných v doplnění ústavní stížnosti ze dne 29. 1. 2009.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející, nicméně dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Úvodem považuje Ústavní soud za nutné vyjádřit se k názoru stěžovatele obsaženém v osobně sepsaném podání, že Ústavní soud může přihlížet pouze k podáním učiněným stěžovatelem samotným. Tak tomu není. Je-li stěžovatel zastoupen, je třeba, aby ústavní stížnost byla advokátem sepsána a pouze k takové ústavní stížnosti je možno přihlížet. Toto je ostatně smyslem a účelem právního zastoupení před Ústavním soudem. Ústavní soud zdůvodňuje takový výklad jednak požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv, jednak požadavkem vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (viz stanovisko pléna Ústavní soudu ). Podání ústavní stížnosti je prakticky nejdůležitější částí řízení, neboť má vyloučit a omezit zbytečná podání. Z tohoto důvodu Ústavní soud vycházel z podání, které bylo sepsáno advokátem dne 29. 1. 2009, a které obdržel dne 30. ledna 2009, jež bylo doplněno podáním ze dne 13. února 2009.

Ve vztahu k části ústavní stížnosti, jíž bylo napadeno usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolací řízení zastaveno, Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože podání sepsané advokátem neobsahovalo relevantní ústavněprávní argumentaci ve vztahu k tomuto rozhodnutí, zabýval se jím Ústavní soud z pohledu důvodů, pro které bylo dovolací řízení zastaveno (stěžovatel nebyl právně zastoupen). Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že stěžovatel podal dovolání, aniž by byl zastoupen. Soudem prvního stupně byl proto vyzván k zajištění řádného právního zastoupení (výzva doručena stěžovateli dne 26. června 2008), k čemuž mu byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy. Usnesení o zastavení dovolacího řízení bylo vydáno dne 21. října 2008. Z uvedeného plyne, že stěžovatel měl téměř čtyři měsíce na zajištění právního zastoupení. Pokud si během této doby řádné zastoupení nezajistil, nemůže nyní zpochybňovat rozhodnutí dovolacího soudu, který řízení zastavil. V postupu obecných soudů (ať již soudu prvního stupně, nebo soudu dovolacího) nelze spatřovat porušení procesních pravidel a v jeho důsledku porušení práva na spravedlivý proces. Na tom nemění nic ani skutečnost, že současně bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce stěžovateli. Tato žádost byla pravomocně zamítnuta dne 14. června 2008, tedy před výzvou k zajištění právního zastoupení učiněnou soudem prvního stupně.

Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2008, č. j. -17, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2008, č. j. -12, Ústavní soud konstatuje, že stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání [ ]. Proti jmenovaným rozhodnutím totiž stěžovatel odvíjí běh lhůty pro podání ústavní stížnosti od okamžiku doručení rozhodnutí o dovolání. Dovolací soud ovšem řízení o dovolání zastavil pro nedostatek právního zastoupení na straně stěžovatele. Podání takového dovolání nepředstavuje účinný opravný prostředek, jak má na mysli . Pokud tedy ústavní stížnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, nelze běh lhůty pro její podání odvíjet až od okamžiku doručení rozhodnutí dovolacího soudu, kterým bylo dovolací řízení zastaveno, nýbrž již od okamžiku doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Českých Budějovicích ověřil, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2008, č. j -17, bylo stěžovateli doručeno dne 25. dubna 2008. S ohledem na uvedené je třeba ústavní stížnost v této části odmítnout pro opožděnost ve smyslu .

Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že jde k tíži stěžovatele, pokud není schopen se s určeným právním zástupcem setkat a poskytnout mu dostatečné podklady pro řádné podání ústavní stížnosti. Právnímu zástupci stěžovatele pak nelze vytýkat nedostatek erudice, jestliže stěžovatel neposkytne patřičnou součinnost a právní zástupce vychází pouze z neúplných informací.

Ústavní soud proto na základě výše uvedených skutečností mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2008, č. j. -43, jako zjevně neopodstatněnou [ ], a ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. března 2008, č. j. -17, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2008, č. j. -12, jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. března 2009

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu