Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2096/08

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Radima Opletala, soudního exekutora, se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, právně zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým byla dle jeho tvrzení porušena práva zakotvená v a y a a d.

Usnesením Okresního soudu v Olomouci byla na základě návrhu oprávněného nařízena exekuce na majetek povinného. V rámci exekučního řízení soudní exekutor vymohl po povinném částku ve výši 48 000 Kč s tím, že část vymezeného plnění ve výši 35 000 Kč byla po právní moci usnesení o nařízení exekuce převedena na účet oprávněného a částka ve výši 13 000 Kč byla deponována na účtu soudního exekutora s tím, že po poslední platbě ze strany povinného dojde k určení výše nákladů a bude vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dne 16. 6. 2007 povinný zemřel, soudní exekutor podal tedy podnět k zastavení exekuce s odůvodněním, že povinný zemřel nemajetný, dědické řízení bude zastaveno dle , tudíž povinný nezanechá žádného právního nástupce a bude tak splněna podmínka pro zastavení dle Soudní exekutor vyčíslil náklady exekuce ve výši 11 769 Kč, sestávající se z odměny exekutora ve výši 5 440 Kč, hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, nákladů na doručení písemností ve výši 950 Kč a DPH ve výši 19% z uvedených položek.

Okresní soud v Olomouci vydal usnesení o zastavení exekuce a ve výroku II. uložil oprávněnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 11 769,10 Kč. K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil napadeným usnesením výrok II. tak, že oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 735 Kč.

Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně a ústavně nekonformně interpretoval a násl a potažmo pak i jednotlivá ustanovení vyhl. č. , neboť v rozporu se zněním zákona spojil dvě položky nákladů exekuce do jedné.

Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že soudnímu exekutorovi náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce vč. DPH ve výši 4 165 Kč dle vyhl. Ustanovení. vyhl. přiznává exekutorovi paušální částku 3 500 Kč, dle odst. 2 téhož ustanovení překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3 500 Kč, náleží mu místo náhrady podle odst. 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat. Pokud soudní exekutor požaduje přiznat vyšší částku než 3 500 Kč, musí prokázat skutečně vynaložené náklady v celém rozsahu celkově vynaložených hotových výdajů, jež odpovídají rozumné efektivitě a přiměřenosti postupu soudního exekutora v exekučním řízení. Tuto povinnost exekutor nesplnil (pouze doložil, že mu vznikly náklady spojené s osobním doručením písemností v celkové výši 950 Kč dle ust. vyhl., současně však nedoložil a neprokázal další výdaje v intervalu 3 500 Kč), proto krajský soud přiznal výši hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč.

Stěžovatel s takovým výkladem nesouhlasí a tvrdí, že se jedná o zcela samostatné nároky exekutora, které mu přiznává zákon v ust. a násl. exekučního řádu a blíže konkretizuje , které mu mají být přiznány vedle sebe a pokud se tak nestalo, došlo k porušení základního práva stěžovatele, neboť je prolomena ochrana jeho vlastnického práva zmenšováním jeho majetku. Dle názoru stěžovatele se jedná ze strany krajského soudu o svévolnou interpretaci příslušného právního předpisu.

Stěžovatel se rovněž domnívá, že se krajský soud náležitě nevypořádal s otázkou výše odměny soudního exekutora a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnil. V dané věci soudní exekutor, dříve než povinný zemřel, vymohl částku 48.000,- Kč, odměna měla vycházet z vymoženého plnění, nicméně krajský soud určil odměnu s poukazem na vyhl. č. Takový postup nemá oporu v zákoně ani ve vyhlášce a znamená porušení základního práva stěžovatele.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, který zejména uvedl, že v daném případě byla exekuce zastavena, nelze tudíž dovodit, že by skončila úspěšným vynucením splnění povinnosti povinného, který v průběhu exekuce zemřel. Navíc z obsahu spisu je zřejmé, že povinný dobrovolně uhradil část vymáhané pohledávky ve výši 48 000 Kč, a to bez přímé účasti exekutora, proto na danou věc nedopadá ust. vyhl. č.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, jako orgán ochrany ústavnosti není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , y ČR). Nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s u ČR, d a mezinárodními smlouvami podle y. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných , , a dalšími předpisy obecného práva, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba považovat rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, výhradně za doménu obecných soudů. Jedině ty jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, garantovaným běžným zákonem. Ústavní soud není oprávněn zkoumat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, to by odporovalo jeho poslání strážce ústavnosti. I kdyby Ústavní soud se stanovením nákladů exekuce nesouhlasil, jeho tradiční zdrženlivost v zásazích do činnosti obecných soudů mu zapovídá, aby závěry krajského soudu, vycházející z podústavního práva, sám přehodnocoval. Mohl by tak učinit pouze tehdy, pokud by rozhodnutí obecného soudu mělo charakter extrémního vybočení, s dopadem do sféry základních práv, což v posuzované věci nemá. Usnesení krajského soudu je vyčerpávajícím a tedy dostatečným způsobem odůvodněno a je v něm učiněn logický závěr ohledně náhrady jak hotových výdajů exekutora, tak ohledně jeho odměny ve smyslu shora cit. vyhlášky.

Nepřípadné je v tomto směru tvrzení stěžovatele o porušení y, neboť z něho neplyne žádné jeho konkrétní základní právo, a jeho porušení by se projevilo jen ve spojení s příslušným ustanovením d.

Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do u chráněných práv stěžovatele, ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2009

Stanislav Balík

předseda senátu