Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2934/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti CDV-2, LTD, se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, AK se sídlem Elišky Peškové 15, 151 31 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2008 č. j. -123 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností brojila stěžovatelka proti shora označenému soudnímu rozhodnutí, jímž byla dle jejího názoru porušena základní práva, jež jsou jí garantována ustanoveními a d (dále jen "") a ustanovením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatelka v tom, že okresní soud v řízení o námitkách proti příkazu exekutora nesprávně a k tíži stěžovatelky vyložil ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , v rozhodném znění. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že citované ustanovení je vnitřně rozporné. Základem pro určení odměny exekutora je totiž ta část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny nároky oprávněných. Aby však tato část mohla být zjištěna, musela by být odměna exekutora vyčíslena již před rozvrhem, což není možné. Tuto úpravu nelze dle názoru stěžovatelky vyložit v její neprospěch; jelikož se tak v projednávané věci stalo, došlo k porušení jejích shora uvedených základních práv.

Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

II.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (y). Není, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a netvoří proto jakousi další rozhodovací instanci. Do rozhodovací činnosti správních soudů by byl Ústavní soud v projednávané věci oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li by jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Stěžovatelka v projednávané věci napadá výklad ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. Podle tohoto ustanovení: "Pokud při exekuci prodejem nemovitostí nebo při exekuci prodejem podniku byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku, je základem pro určení odměny ta část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob." Ústavní soud uznává, že tato úprava je vnitřně rozporná, neboť "část rozdělované podstaty, kterou byly takto uspokojeny nároky těchto osob," tvoří základ pro výpočet odměny exekutora, přičemž však sama může být zjištěna až tehdy, když jsou náklady exekuce vyčísleny a odečteny od rozdělované podstaty.

Nelze však spatřovat protiústavnost v tom, že okresní soud překlenul tuto vnitřní rozpornost právní normy výkladem, který lze za daných okolností považovat za racionální a ústavně konformní. Pokud by okresní soud postupoval opačně (tj. nepokusil by se normu vyložit tak, aby ji bylo možno aplikovat), mohl by tím naopak porušit ústavně garantovaná práva soudního exekutora. Ústavní soud tedy nemá proti napadenému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích z hlediska ústavnosti žádných námitek.

Navíc je třeba upozornit na skutečnost, že v napadeném rozhodnutí byly zvolený postup a důvody, které soud k rozhodnutí vedly, podrobně a otevřeně popsány; Ústavní soud proto ve zbytku na toto odůvodnění - maje je za ústavně konformní - odkazuje.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. března 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu