Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 553/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky RH leas., s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Bruntále, Třída práce 1710/15, IČ 005 62 386, zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2007, čj. -94, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2005, čj. -36, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2004, čj. -11, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno její žalobě pro zmatečnost. Vytýká jim porušení svých práv garantovaných v , a d, kterého se měly obecné soudy dopustit tím, že nesprávně posoudily překážku litispendence. Stěžovatelka polemizuje především s postupem Krajského obchodního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 2 Sm 103/99, v níž měl soud zastavit řízení nikoliv pro nezaplacení soudního poplatku (což učinil usnesením ze dne 29. 7. 1999, čj. -16), ale pro zpětvzetí návrhu. Na rozdíl od zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je soud povinen usnesení o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu doručit i žalovanému (tj. stěžovatelce); soud však nepostupoval v souladu se zákonem o soudních poplatcích a , což je zřejmé porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Soudy všech stupňů proto chybovaly, pokud považovaly řízení ve věci za pravomocně zastavené a rozhodovaly o později podaných návrzích směnečnými platebními rozkazy čj. -8, -8 a -8. Jejich vydání totiž bránila překážka litispendence, neboť návrhy na jejich vydání ze dne 9. 4. 1999 byly podány ve stejné věci jako neskončené řízení sp. zn. 2 Sm 103/99 a týkaly se stejných účastníků. Stěžovatelka dále polemizuje se závěrem Nejvyššího soudu, podle nějž je bezvýznamná otázka, proč bylo dříve zahájené řízení zastaveno, jakož i se závěrem o odpadnutí překážky litispendence v průběhu řízení; dle mínění stěžovatelky bylo v později zahájeném řízení naopak rozhodnuto ještě předtím, než bylo dříve zahájené řízení, tvořící překážku litispendence, zastaveno.

Ústavní soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny formální předpoklady, za nichž se může ústavní stížností zabývat; zjistil přitom, že mu v tom brání opožděnost ústavní stížnosti.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Je-li tedy mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle a násl. , přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného ) jen v případě dovolání, jehož přípustnost se opírá o (případně o jeho obdobného užití podle , ).

V souzené věci stěžovatelka napadá shora označená usnesení Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě. Usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, neboť nebylo shledáno přípustným podle , odst. 2 a , bylo stěžovatelce doručeno dne 21. 12. 2007; tento den je také rozhodnující pro počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti ve smyslu . Poslední den šedesátidenní lhůty pro podání ústavní stížnosti připadl na úterý 19. 2. 2008. Z data uvedeného na poštovní obálce vyplývá, že stěžovatelka podala ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 28. 2. 2008 (následujícího dne bylo podání doručeno Ústavnímu soudu), tedy již po uplynutí zákonné lhůty.

S ohledem na to Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro opožděnost podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně 3. března 2009

Ivana Janů,

soudce zpravodaj