Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 329/09

Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Petrem Těšíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 24, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 11. 2008 č. j. -161, Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006 č. j. -145 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 10. 2005 č. j. -122, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel odůvodnil ústavní stížnost tím, že se označenými rozsudky cítí dotčen v základních vlastnických právech, jakož i v právu na spravedlivý proces, a navrhl proto jejich zrušení. Poukázal na okolnosti, za nichž uzavřel darovací smlouvy s Městem Černošice, a také na tu, dle níž pak žalobce soudní cestou uplatnil nárok na zaplacení částky 855.897,- Kč. Uvedl, že pro navyšování požadavků ze strany žalobce, jemuž měl být dar poskytnut pod příslibem umožnění vydání určitých rozhodnutí, od smlouvy odstoupil, což však soudy nerespektovaly a žalobě v celém rozsahu vyhověly, žalobci tak umožnily obohacení se na jeho úkor o značnou částku a tak jedné ze stran zcela nezdůvodnitelnou výhodu. Názory soudů, o které se jejich rozhodnutí opírají, považuje za neslučitelné s ustanovením , tj. s principem dobrých mravů, který by měl být při posuzování právních úkonů uplatňován a respektován.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, nebyl shledán. Nejvyšší soud se v dovolacím řízení a v odůvodnění svého rozsudku, jímž dovolání zamítl, s námitkami žalovaného, nyní stěžovatele, v plném rozsahu vypořádal. S poukazem na provedené důkazy a jejich hodnocení, na , a , opodstatněně dospěl ke zjištění, že odvolací soud, proti jehož rozsudku dovolání směřovalo, v dané věci nepochybil, jestliže rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl žalovaný zavázán plnit dle darovací smlouvy a zaplatit tak žalobci 855.897,- Kč, jako věcně správné potvrdil. Vyčerpávajícím způsobem pak vyložil, proč byla předmětná darovací smlouva, uzavřená mezi žalovaným a Městem Černošice, smlouvou platnou, která nejenže odpovídala výše citovaným ustanovením , ale také se nepříčila dobrým mravům. V tomto směru nelze nezmínit okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo - zájem žalovaného na ní byl dán zájmem na zhodnocení jeho nemovitostí v souvislosti s vybudováním infrastruktury žalobcem v lokalitě, ve které se nemovitosti nacházely. Vzhledem k tomu, že se v odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud s uvedenými dovolacími důvody zcela vypořádal, lze na ně v dalším odkázat, když námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou shodné.

Pro výše uvedené byl návrh brojící proti rozsudku Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Ústavní stížnost napadající rozhodnutí soudu I. a II. stupně je stížností nepřípustnou, neboť nesměřuje proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl, když tímto posledním uplatněným prostředkem bylo dovolání k Nejvyššímu soudu [ , a 6, , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu