Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 161/09

Ústavní soud rozhodl dne 3. března 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele P. T., zastoupeného JUDr. Šárkou Kincelovou, advokátkou se sídlem náměstí Kinských 76/7, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. prosince 2008 sp. zn. a usnesení Okresního státního zastupitelství v Náchodě ze dne 25. listopadu 2008 sp. zn. 1 ZN 3056/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z , , a d (dále jen " "). Uvedeným usnesením obecného soudu byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost, směřující do citovaného usnesení státního zastupitelství, jímž byla podle § 79f trestního řádu za použití § 79d odst. 8 trestního řádu zamítnuta žádost stěžovatele (takto podezřelého) o zrušení zajištění přesně specifikovaných nemovitostí, které byly podle § 79f trestního řádu s odkazem na § 79d odst. 1 trestního řádu zajištěny jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti, a to usnesením Policie ČR, Správy Východočeského kraje, SKPV, OHK, 5. oddělení v Hradci Králové, ze dne 24. září 2008 ČTS: ORNA-1855/ZČ-2008-80.

Své stížnostní námitky vymezil stěžovatel tak, že další blíže označené usnesení o zajištění finančních prostředků je ve své formulaci v rozporu s presumpcí neviny, jakož z něj lze i vyvodit, že vůči stěžovateli byly již splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání. Pakliže k němu dosud nedošlo, je toho konsekvencí porušení práva stěžovatele na právní pomoc, resp. obhajobu a s tím spjato i porušení souvisejících procesních práv. Stěžovatel rovněž poukázal na jednání Policie ČR týkající se její procesní činnosti a ve vztahu k rozhodnutí, jež ústavní stížností napadá, na to, že Okresní soud v Náchodě v předmětném usnesení mimo jiné uvádí, že "dosavadní shromážděné důkazy nasvědčují tomu, že je zde důvodné podezření, že došlo k trestnému jednání ze strany podezřelého, jak je uvedeno v zahájení trestního stíhání.". Stěžovateli přitom, jak dodává, není známo, že bylo trestní stíhání zahájeno; pokud ano, "muselo by být stěžovateli sděleno obvinění". Uvádí v této souvislosti, že je omezen ve svém právu disponovat s majetkem a domáhá se, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ve vztahu k výhradám petitem návrhu nepokrytým, a nemajícím tedy k němu z pohledu kontextuálního posouzení bezprostřední relevantní vztah, nutno říci, že se jimi nebylo možno z tohoto důvodu zabývat (srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

).

Požadavky, jež jsou na stěžovatelem kritizovaná rozhodnutí z pohledu ústavního rámce kladeny, lze zformulovat podle přesvědčení Ústavního soudu zejména do následujících tezí: musejí mít zákonný podklad ( y, y ČR), být vydána příslušným orgánem ( , y, y ČR) a nemohou být projevem svévole ( y ČR a a 3 y), což znamená, že dovozené závěry nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici, přičemž pro svou povahu nemusí být prokázány "nepochybně" (srov. přiměřeně kupř. usnesení

sp. zn.

,

,

).

Pokud se napadených usnesení týče, porušení namítaných ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal.

V dané věci rozhodující orgány veřejné moci dovodily, jak je patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí, že při konkurenci dvou tvrzených ústavně chráněných hodnot, tj. práva na ochranu vlastnictví a dosažení účelu trestního řízení, je třeba dát za jimi shledaných okolností přednost ochraně té z nich, jejíž ohrožení se jevilo z pohledu jejich vzájemného poměřování závažnějším. Přitom výrok ústavní stížností napadených usnesení spočívá na rozhodovacích důvodech, jež nevykazují prvky svévole (srov. kupř. usnesení

sp. zn.

) a naopak má (posuzováno pod aspektem specifik předmětného zajištění) v dané kolizi své opodstatnění. Takto učiněná rozhodnutí jsou důsledkem zvážení dvou alternativ, při jejichž hodnocení dospěl státní zástupce, jakož i následně soud k jimi učiněným závěrům, které v intencích dikce "jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu" (§ 134 odst. 2 trestního řádu) rovněž řádně odůvodnily. Kritizované části odůvodnění soudu stěžovatel vytýká formulačně nesprávný odkaz na "zahájení trestního stíhání" důvodně, ovšem mimo toto zajisté nepřesné označení (§ 158 odst. 3 trestního řádu) - nemající ovšem na obsahovou podstatu rozhodovacích důvodů vliv - věcné výhrady vůči jeho odůvodnění ani nevznáší.

Obě rozhodnutí jsou rovněž co do rozhodovacích důvodů ve shodě s judikaturou Ústavního soudu, na níž též přiléhavě poukazují (usnesení

sp. zn.

a nález

sp. zn.

).

Pro uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu