Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 576/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Jana Musila a Michaely Židlické o ústavní stížnosti Ing. P. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem Advokátní kanceláře v Moravské Ostravě, Masná 10, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007 č. j. -485, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení d (dále jen " ") práva na spravedlivý proces, zaručeného y a práva na soudní ochranu, garantovaného y, zrušení shora označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

2. Stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2007 č. j. -485, kterým bylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze ve výroku I. tak, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Nataša Reichlová, JUDr. Lenka Dolejšová a JUDr. Naděžda Miková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , a ve výroku II. tak, že se návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nevyhovuje. Ve vznesené námitce podjatosti stěžovatel poukazoval na opakované změny v obsazení soudu. Napadenému usnesení vrchního soudu pak stěžovatel vytýká, že se v něm vrchní soud nesprávně zabýval výhradně podjatostí soudu a soudců a nikoliv namítaným nesprávným obsazením soudu, kdy od roku 2000 do vznesení námitky podjatosti dne 5. 6. 2007 se postupně v obsazení soudu v jeho věci vystřídali celkem tři soudci, a to nejprve samosoudkyně JUDr. Helena Nebesářová, pak agendu vyřizoval JUDr. Lubomír Velc a později JUDr. Nataša Reichlová. Stěžovateli nebyly v této souvislosti sděleny důvody těchto změn obsazení soudu, pro které by byla JUDr. Nebesářová vyloučena z projednávání věci a stěžovatel namítá, že tímto postupem bylo zasaženo do jeho základního práva, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( y). Nebyl zároveň dodržen postup dle , podle něhož došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů, čímž došlo k porušení y. S ohledem na shora uvedené porušení základních práv stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.

II.

3. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal rozvrhy práce Městského soudu v Praze za příslušné období a rovněž vyjádření Vrchního soudu v Praze k ústavní stížnosti.

4. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření uvádí, že se v odůvodnění svého usnesení ze dne 14. 12. 2007 vypořádal jak s námitkou podjatosti, která směřovala obecně vůči všem soudcům Městského soudu v Praze, tak i s námitkou směřující ke změnám v obsazení soudu. Ve vyjádření k ústavní stížnosti pak v návaznosti na své rozhodnutí ze dne 14. 12. 2007 rekapituluje k námitce podjatosti směřující obecně vůči všem soudcům Městského soudu v Praze, že tato námitka nemůže být úspěšně uplatněna, pokud směřuje neadresně vůči všem soudcům příslušného soudu. K námitce porušení ustanovení je podle jeho názoru třeba podřadit tuto námitku pod námitky týkající se procesního postupu soudu, které nejsou důvodem k vyloučení soudce z důvodu podjatosti. Pokud jde o námitky k obsazení soudu, pak vrchní soud již v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že si vyžádal rozvrh práce Městského soudu v Praze, ze kterého zjistil, že provedené změny v obsazení soudu (samosoudce) vyplývaly z předložené části rozvrhu práce Městského soudu v Praze, které v rámci své pravomoci dané mu ustanovením věta druhá , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, provedl předseda Městského soudu v Praze. Na základě výše uvedeného Vrchní soud v Praze navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti.

5. Shora uvedené vyjádření Vrchního soudu v Praze k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k němu proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.

III.

6. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], resp. některé z ústavních kautel. Ústavní soud tak není běžnou další instancí v systému obecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí.

7. Meritum ústavní stížnosti představuje stěžovatelem vznesená námitka podjatosti soudců Městského soudu v Praze spočívající v nesprávném obsazení soudu v souvislosti s opakovanými změnami soudce, který ve věci rozhodoval, čímž bylo podle názoru stěžovatele zasaženo do jeho základního práva na zákonného soudce.

8. Podle článku 38 odst. 1 y nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc".

9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že právo na zákonného soudce je nutno vykládat v souvislosti s pravidly stanovenými v souladu s příslušnými předpisy, kterými soud určuje nápad projednávaných věcí pro jednotlivé soudce a stanoví pravidla vzájemného zastupování. Pokud věc projednává soudce v souladu s těmito pravidly, jedná se o "zákonného" soudce a nedochází k porušení ustanovení y. K posouzení této otázky ve vztahu k předmětné ústavní stížnosti si proto Ústavní soud vyžádal rozvrhy práce Městského soudu v Praze za příslušné období. Z rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2005, změna č. 21, č. j. Spr 2901/2004 ze dne 8. 6. 2005, schváleného předsedou Městského soudu v Praze s účinností od 1. 7. 2005 vyplynulo, že veškerou agendu dosud vyřizovanou JUDr. Helenou Nebesařovou bude vyřizovat JUDr. Lubomír Velc. Z rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2006, změna č.11, č. j. Spr 3123/2005 ze dne 9. 3. 2006, schváleného předsedou Městského soudu v Praze s účinností od 1. 4. 2006 pak vyplynulo, že veškerou agendu JUDr. Lubomíra Velce přebírá JUDr. Nataša Reichlová. Z předložených podkladů tak vyplývá, že předmětná věc byla vždy projednávána soudcem, který byl k projednávání určen buď obecným rozvrhem práce a nebo opatřením předsedy soudu. Nelze proto dovozovat, že by uvedenými změnami v obsazení senátu bylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce, jehož se dovolává.

10. Posuzovaná ústavní stížnost se vztahuje k usnesení, kterým bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o stěžovatelově námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze v souvislosti s nesprávným obsazením soudu. Ústavní soud se proto při posuzování odůvodněnosti ústavní stížnosti zabývá pouze námitkami stěžovatele vztahujícími se k předmětné námitce podjatosti soudu. Ve vztahu ke stěžovatelově námitce stran nedodržení procesního postupu soudu podle ustanovení proto Ústavní soud shodně s názorem vrchního soudu, uvedeném v odůvodnění napadeného usnesení, konstatuje, že tato skutečnost není důvodem pro vyloučení soudce z důvodu podjatosti a proto se Ústavní soud touto námitkou nezabýval.

11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzený zásah do jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a soudní ochranu a Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu