Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 192/09

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem v Brně, Kuřimská 42, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2008 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 26. 1. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Má za to, že byla porušena jeho práva zakotvená v d a v písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil kopie obou napadených rozhodnutí. Z nich se podává, že stěžovatel byl prvostupňovým rozsudkem uznán vinným dvěma trestnými činy spočívajícími v samostatných skutcích (jednání). Jedná se o trestný čin pojistného podvodu dle § 250a odst. 1, 3 trestního zákona a dále o pokus trestného činu podvodu dle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 2 trestního zákona. Částečně byl rovněž obžaloby zproštěn. Za trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody dle § 250 odst. 2 a § 35 odst. 1 trestního zákona. Odvolání stěžovatele druhostupňový soud zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ohledně trestného činu pojistného podvodu podal rovněž dovolání. Proti odsouzení za pokus trestného činu podvodu dovolání nepodal, neboť jeho námitky nespadají pod žádný z dovolacích důvodů (námitky proti hodnocení důkazů); proto v tomto rozsahu podal toliko ústavní stížnost.

Ústavní soud si vyžádal od prvostupňového soudu kopii stěžovatelova dovolání; ta potvrzuje, že stěžovatel podal dovolání toliko ohledně trestného činu pojistného podvodu. Dovolání podal z dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci [§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu].

Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. Rozdíl v těchto stěžovatelem uplatněných procesních prostředcích spočívá v tom, že ústavní stížností brojí proti odsouzení za oba trestné činy, zatímco v dovolání brojí toliko proti odsouzení za trestný čin pojistného podvodu, když pouze v tomto rozsahu (jak tvrdí) mohl uplatnit přípustné dovolací důvody.

Ohledně části ústavní stížnosti, která směřuje proti odsouzení za trestný čin pojistného podvodu, je nepřípustnost ústavní stížnosti zcela zjevná, neboť ohledně tohoto trestného činu (a skutku) probíhá paralelně s řízením o ústavní stížnosti také řízení o dovolání. V obou se stěžovatel může domáhat ochrany svých práv. Pro ústavní stížnost však platí zásada subsidiarity ( ).

Ve vztahu k druhé části ústavní stížnosti, týkající se pokusu trestného činu podvodu, však Ústavní soud také musí konstatovat nepřípustnost.

Rozhodnutí ve stěžovatelově věci (tj. prvostupňový rozsudek i odvolací usnesení) tvoří jeden celek, kdy stěžovatel byl sice odsouzen za dva různé trestné činy (naplněné různými skutky), avšak za tyto mu byl uložen úhrnný trest. I kdyby Ústavní soud přistoupil k ústavněprávnímu přezkumu závěru soudů o vině stěžovatele pokusem trestného činu podvodu, bránila by mu zásada subsidiarity ve vztahu k výroku o úhrnném trestu. V případě vyhovění ústavní stížnosti ohledně otázky viny pokusem trestného činu podvodu by Ústavní soud musel zasáhnout také do navazujícího výroku o trestu; ohledně výroku o úhrnném trestu však souběžně probíhá řízení u Nejvyššího soudu v rámci dovolání.

Uvedené skutečnosti vedly Ústavní soud k tomu, že postupoval dle a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost (z důvodu souběhu řízení o dovolání).

Tato skutečnost přitom nebrání tomu, aby se stěžovatel příp. ochrany svých práv domáhal prostřednictvím ústavní stížnosti poté, co bude rozhodnuto Nejvyšším soudem o jeho dovolání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu