Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3152/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Lesního družstva v Kuželově, lidového družstva podle , se sídlem v Kuželově, zastoupeného doc. JUDr. Ing. Milanem Pekárkem, CSc., advokátem, Stamicova 18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. , a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2004, č. j. F 21412/03, Dr 355-48, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2004, č. j. F 21412/03, Dr 355-48, byl zamítnut návrh stěžovatele na zápis změn v obchodním rejstříku. Stěžovatel navrhoval výmaz stávajících údajů týkajících se názvu, sídla a statutárních orgánů stěžovatele a zápis údajů nových. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. , bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. , zamítnuto.

Podstatou argumentace obecných soudů ze stal závěr, že pokud stěžovatel v obchodním rejstříku zapsán není, nelze vyhovět návrhu na změnu zápisu (odvolací soud), resp. že není možné zapsat do obchodního rejstříku družstvo, které neprošlo transformací (dovolací soud).

V ústavní stížnosti, prosté ústavněprávní argumentace, stěžovatel nejprve rekapituluje skutkový stav, který založil spornou situaci. Dne 6. 4. 1964 byl v tehdejším podnikovém rejstříku proveden zápis - výmaz stěžovatele, přičemž jako důvod zápis bylo uvedeno, že "usnesením členské schůze bylo družstvo dnem 1. ledna 1960 sloučeno s JZD Kuželov, na které přechází veškerá jeho práva a závazky." Stěžovatel trvá na tom, že taková schůze se nikdy nekonala, nebyla obecnými soudy zjištěna, z čehož stěžovatel dovozuje svou nepřerušenou právní existenci. V této souvislosti trvá i na existenci vlastnických práv k majetku, který stěžovatel před 1. lednem 1960 vlastnil.

Stěžovatel předkládá takový výklad § 798 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého se měly stát zápisem v obchodním rejstříku pouze ty zápisy v podnikovém rejstříku, které byly provedeny v souladu se zákonem, nikoliv zápisy nicotné, které byly projevem zvůle režimu. Proto za správný a platný zápis v obchodním rejstříku stěžovatel nyní považuje nikoliv ten, jímž se družstvo vymazává, ale poslední zápis jemu předcházející. Dále stěžovatel zásadně nesouhlasí s výkladem Nejvyššího soudu, který odkazuje na obchodního zákoníku a , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů. Závěry Nejvyššího soudu stěžovatel ve vztahu ke své situaci považuje za vnitřně rozporné, zvláště s poukazem na Stěžovatel nepopírá, že neprošel procesem transformace. Aby jím dnes mohl projít, musí nejdřív i "právně existovat", tj. být zapsán v obchodním rejstříku. Obecné soudy svými rozhodnutími tak měly svými rozhodnutími stěžovateli odepřít právní ochranu.

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Ústavní stížnost obsahuje (a směšuje) v zásadě dvě problematické otázky. Zda stěžovatel právně existuje, tedy zda má právní subjektivitu, a zda se může, domáhat změny neexistujícího zápisu v obchodním rejstříku, když zároveň neprošel transformací podle

K první otázce uvádí Ústavní soud následující. Není to Ústavní soud, kdo je povolán posuzovat vznik, zánik či existenci právní subjektivity právnických osob. Ačkoliv podstatná část argumentace stěžovatele je směřována právě k obhájení své nepřerušené právní subjektivity, není zřejmé, proti jakým závěrům obecných soudů stěžovatel vlastně brojí. V rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je po důkladném shrnutí zjištěného skutkového stavu výslovně uvedeno, že existence rozhodnutí o sloučení navrhovatele s JZD Kuželov nebyla v řízení prokázána, a ani jiný způsob zrušení družstva nebyl v řízení zjištěn. Z toho obecný soud naprosto jasně dovodil, že stěžovatel "existuje (má právní subjektivitu - má způsobilost mít práva a povinnosti), byť není zapsán nyní v obchodním rejstříku." S tímto dílčím závěrem se ztotožnil i Nejvyšší soud, který tyto závěry nijak nezpochybnil. Ani Ústavní soud při své rozhodovací praxi nijak nevyloučil existenci právnických osob, které aktuálně nejsou zapsány v žádném veřejném seznamu (srov. např. nález ze dne 21. listopadu 2007,

sp. zn.

; veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě přístupná v databázi umístěné na adrese http://nalus.usoud.cz). Nelze považovat za ústavně opodstatněné ty argumenty stěžovatele, které pouze opětovně zdůrazňují právní stanovisko, se kterým se však obecné soudy ve svých rozhodnutích ztotožnily.

Ve vztahu k druhému spornému bodu, který se týká vlastního návrhu na zápis do obchodního rejstříku, poukazuje Ústavní soud na závěry obecných soudů. Vrchní soud v Olomouci uvedl, že "není možno provést změnu zápisu u osoby, která v obchodním rejstříku zapsána není." Nejvyšší soud dále rozvedl, že "do obchodního rejstříku mohou být zapsána pouze družstva, přeměněná způsobem, který stanoví transformační zákon. Družstva, která procesem transformace neprošla, se do obchodního rejstříku nezapisují. Jejich právní povaha se řídí dosavadními právními předpisy a stanovami ( obch. zák.)." Protože je nesporné, jak i z vyjádření stěžovatele plyne, že družstvo neprošlo transformací podle , dopadají výše uvedené závěry přesně na situaci stěžovatele. Ústavní stížnost neobsahuje žádnou ústavně právní argumentaci, která by svědčila pro to, že právě změna zápisu v obchodním rejstříku by byla ve vztahu ke stěžovateli jako netransformovanému družstvu ústavně chráněnou hodnotou, resp. jeho ústavním právem, které by vylučovalo předestřenou interpretaci a aplikaci obchodního zákoníku. Proto postačí na odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat, neboť jsou dostatečně odůvodněna, nevykazují známky soudní libovůle, a zjevně tak základní práva stěžovatele, zvláště stěžovatelem invokované právo na soudní ochranu, neporušují.

Obiter dictum Ústavní soud dodává, že potlačuje své pochybnosti o tom, jak účelně a vážně střeží stěžovatel svá práva, když ve věci své vlastní právní existence hledá právní řešení tolik let po obnovení demokratických a právních poměrů, resp. po účinnosti dotčených právních předpisů, transformačního zákona zvláště.

Ústavní soud připomíná, že , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává v ustanovení , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti a jejích přílohách. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Z tohoto důvodu Ústavní soud nejednal ani s vedlejším účastníkem řízení.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2009

František Duchoň

předseda senátu