Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 178/09

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. M. K. a 2. M. K., obou zastoupených JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem v Plzni, Karlova 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2008 č. j. -143, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatelky navrhly zrušení výše uvedeného usnesení ve výroku II, jímž jim byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. Tvrdí, že napadeným výrokem bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2008 č. j. -117 a řízení vůči stěžovatelkám bylo zastaveno (výrok I.). Ve výroku II. vrchní soud rozhodl o nákladech řízení tak, že stěžovatelkám uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 83 539,19 Kč.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkami uplatněných námitek a dospěl k závěru, že jejich ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelek s rozhodnutím o nákladech řízení a jejich argumentace zůstává zcela na úrovni podústavního práva.

Ústavní soud konstatuje, že se otázkou nákladů řízení ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování této problematiky, ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006

sp. zn.

).

O takový případ se v posuzované věci nejedná. Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení podrobně popsal průběh řízení a dostatečně srozumitelně odůvodnil výrok o nákladech řízení a aplikaci příslušného zákonného ustanovení. O nákladech řízení rozhodl po zjištění, že žaloba byla proti stěžovatelkám (v řízení před obecnými soudy žalovaným) uplatněna v době, kdy byly spolu s dalším žalovaným oprávněnými dědičkami po zůstaviteli. Teprve po dohodě, uzavřené mezi dědici a schválené Obvodním soudem pro Prahu 4, nabyl dědictví pouze další žalovaný. Podle názoru vrchního soudu má takové jednání účastníků vliv na rozhodnutí o nákladech řízení ve smyslu ustanovení věta první , , neboť stěžovatelky svým jednáním zavinily, že řízení bylo proti nim zastaveno. Polemika stěžovatelek s tímto závěrem odvolacího soudu zcela postrádá ústavněprávní argumentaci a omezuje se pouze na jejich nesouhlas s výsledkem rozhodnutí o nákladech řízení.

Ústavní soud neshledal v napadeném výroku tvrzené porušení práva stěžovatelek na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu