Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 188/09

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, 616 00 Brno, o ústavní stížnosti proti výroku 2. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008 sp. zn. , a o návrhu na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Návrh na zrušení § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl výrok 2. v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo dle § 262 tr. řádu (odvolacím soudem) nařízeno, aby věc byla soudem (nalézacím) projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu; to v návaznosti na výrok 1., kterým označený soud podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. února 2008 sp. zn. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Stížnostní body návrhu stěžovatel vymezil v souladu se svým přesvědčením tak, že odvolací soud tímto svým již třetím zrušujícím rozhodnutím, kdy vrací věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, tentokráte ovšem v jiném složení senátu, usiluje o to, aby zvrátil (opakovaně vynesené) v jeho prospěch vyznívající rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že k tomuto postupu nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, artikulované pojmem "z důležitého důvodu" obsaženým v § 262 tr. řádu, resp. že soudem odvolacím nedošlo k náležitému a takto ústavně souladnému odůvodnění tohoto postupu. Přitom, jak stěžovatel dále v podrobnostech rozvedl, dle jeho přesvědčení nedostál kautelám uvedeným v nálezech

sp. zn.

,

,

,

,

a

. V návaznosti na předestřenou argumentaci stěžovatel následně vyjádřil svůj názor o protiústavnosti ustanovení tr. řádu, neboť pro formulaci "z důležitého důvodu" jej shledává pro jeho neurčitost zakládajícím (možnou) libovůli soudu, a tudíž za rozporné s d (dále jen " ").

Z těchto důvodů se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , , y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil výrok 2. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2008 sp. zn. a dále (po postoupení tohoto návrhu plénu) rozhodl o zrušení tr. řádu.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle až 4 důvod k odmítnutí podle , tj. jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů].

Ve shodě s přístupem vyjádřeným kupř. v usnesení

sp. zn.

Ústavní soud nejprve připomíná, že pokud by se v této fázi řízení zabýval těmi námitkami stěžovatele, které se (byť nepřímo) dotýkají věcné správnosti úvah odvolacího soudu, mohl by tím v podstatě prejudikovat rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, což by bylo v rozporu s y ČR i s principem minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti soudů obecných.

Takto, jak je to v jeho rozhodovací praxi v návaznosti na ústavněprávní vymezení obvyklé, posoudil (věcně) námitky stěžovatele z pohledu předjímaného tím, zda nevykročují z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]; čehož konsekvencí je úsudek učiněný v kontextu práva na zákonného soudce a práva na spravedlivý proces ( , y), jichž se stěžovatel dovolává.

V tomto ohledu nutno ovšem jeho výtkám (pod aspektem postulátu zákazu svévole) upřít důvodnost. Městský soud v Praze adekvátním, přiléhavým a především ústavně souladným způsobem popsal, jakými úvahami se řídil a z jakých konkrétních okolností při vyvození stěžovatelem kritizovaného závěru (podloženého tr. řádu) vycházel (s. 6-18 usnesení). Proto postačí na odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí odkázat ( ve spojení s y ČR). Výtka stěžovatelem vznesená, dle níž odvolací soud nepoukázal, v čem "soud prvního stupně v původním složení senátu opakovaně a zcela zásadně nerespektoval právně závazné názory soudu odvolacího a neprovedl úkony a doplnění, které odvolací soud nařídil", postrádá opodstatnění. Z úvah odvolacím soudem vyložených dostatečně plyne, že jimi do hodnocení důkazní situace (důkazů), jak stěžovatel namítá, nezasahuje, nýbrž v jejich intencích míří k tomu, aby z hlediska skutkové podstaty ve věci relevantní byla učiněna (či vyloučena) odpovídající zjištění, jež její kvalifikaci ex lege zakládají, a to při dostatečném odůvodnění, které se k vypořádání se skutkovou situací připíná. Sluší se říci, že i v ostatním se v základu jedná o právně závazné názory odvolacího soudu, nikoliv imperativ směřující k podobě hodnocení důkazů.

Vyjádřeno jinak, rozhodnutí Městského soudu v Praze je v dostatečném rozsahu v mezích ustanovení § 262 tr. řádu odůvodněno a nelze v něm spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy (srov. k této kautele coby zábraně proti svévoli nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Tím samým se potom stává nepřípadnou i kritika stěžovatele, dle níž je tr. řádu v rozporu s d. V této souvislosti nutno poukázat na to, že dle judikatury Ústavního soudu při existenci v úvahu přicházejících více interpretačních alternativ je nutno zákonné ustanovení interpretovat způsobem ústavně souladným (nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další). Vzhledem k větě druhé y, podle níž příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, je zřejmé, že i výjimka stanovená v trestním řádu (tedy výjimka stanovená zákonem) určuje příslušnost soudu a soudce zákonným způsobem. V předmětné věci k ústavně konformní interpretaci a aplikaci ustanovení § 262 tr. řádu, jak se z uvedeného podává, došlo (srov. i nálezy ,

; usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

a další), čímž postrádají z důvodů kontextuálních opodstatněnosti i námitky stěžovatele poukazující (ohledně souvisejících dílčích stížnostních bodů) na nálezy Ústavního soudu jím vyjmenované.

Vzhledem k uvedenému bylo o návrhu stěžovatele rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , písm. b), , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu