Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 146/09

Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky T. Q., zastoupené JUDr. Alešem Adámkem, advokátem se sídlem Bojčenkova 1, 198 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2008 č. j. -95, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. ledna 2008 č. j. -42 a rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. května 2007 č. j. OAM-1-385/VL-07-18-2007, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, tj. usnesení Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jeho vydání předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě o žalobě a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, kterým byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany podle , ve znění pro posouzení věci rozhodném.

Pokud se stížnostních bodů návrhu týče, stěžovatelka zdůraznila, že ve správním řízení o její žádosti došlo k porušení a , ve znění pozdějších předpisů, když nedošlo k odůvodnění toho, zda důvody jí uváděné jsou relevantní či nikoliv pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu , odst. 2 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů. S touto otázkou, jak uvádí, se dle jejího přesvědčení následně nevypořádaly ani obecné soudy.

Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že předmětnými rozhodnutími orgánů veřejné moci došlo k porušení ústavních kautel plynoucích z , , odst. 2 d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y ČR. Mimo zmíněného kasačního návrhu se proto domáhala, aby Ústavní soud rozhodl i o návrhu dle

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak se podává z obsahu v záhlaví označeného rozsudku, pro v něm jednotlivě rozvedené důvody dospěl Krajský soud v Ostravě k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud posléze shora citovaným usnesením dle kasační stížnost stěžovatelky pro nepřijatelnost odmítl. Učinil tak poté, co reagoval na kasační námitky poukazem na svou (přesně označenou) judikaturu, včetně citací relevantních argumentů v ní obsažených, přičemž v tomto kontextu dovodil, že svým významem kasační stížnost stěžovatelky podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Z obsahu logicky konstruovaných odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, na něž pro tento důvod postačí odkázat, a stejně tak i rozhodnutí Ministerstva vnitra vyplývá, že se zabývaly všemi okolnostmi, jež byly z pohledu právního rámce dopadajícího na azylovou záležitost stěžovatelky relevantní, resp. jimiž se v kontextu vývoje její konkrétní záležitosti zabývat měly. Obecné soudy rovněž v rozhodovacích důvodech svých rozhodnutí reagovaly patřičně na všechny námitky, které jsou ve zcela shodném rozsahu opakovány v ústavní stížnost. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení stěžovatelky o tom, že by se dostatečně nezabývaly jejími argumenty, naopak odpovědi na ně včetně poukazu na příslušnou judikaturu v napadených rozhodnutích v nezbytném rozsahu obsaženy jsou. Jejím výtkám v tomto směru co do jejich důvodnosti napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci nekorespondují.

V důsledku tohoto zjištění Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh dle se takto stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2009

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu