Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3183/08

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2009 soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti L. R., zastoupeného Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem AK Hroza & Zapletal, se sídlem Arne Nováka 4, Brno, proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. října 2008 č. j. -94, za účasti Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2008, a doplněné po výzvě Ústavního soudu dne 5. 2. 2009, napadá stěžovatel usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 10. 2008 č. j. -94, kterým prý bylo porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), neboť výše označený soud prvního stupně (stěžovatelem nesprávně označený jako Nejvyšší soud ČR) odmítl jeho dovolání jako opožděné. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, a tvrdí, že tento soud nesprávně vyložil počátek běhu lhůty k podání dovolání. Tímto postupem okresní soud měl porušit jeho procesní práva, mezi která zejména patří právo účastníka řízení na "podání opravného prostředku proti rozhodnutí orgánu veřejné moci".

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel ve vztahu k otázce zachování lhůty k podání dovolání poněkud nelogicky a nesrozumitelně argumentuje tím, že "ústavnosti soudního řízení nebrání, je-li existence některých (byť pro řízení třeba i zásadních) skutečností pouze fingována; vždy se tak musí stát za striktního naplnění podmínek vyplývajících ze zákona".

Stěžovatel zdůrazňuje, že tzv. fikce náhradního doručení rozhodnutí byla v projednávané věci aplikována nesprávně, nesprávně byly údajně interpretovány i právní účinky spojené s náhradním doručením. Soud prvního stupně se při svém rozhodování vůbec nezabýval naplněním podmínek pro aplikaci fikce náhradního doručení ve smyslu ustanovení , (dále jen " "). Rozhodnutí "dovolacího soudu" (správně soudu prvního stupně, pozn. Ústavního soudu) proto označuje stěžovatel za vybočující z rámce spravedlivého procesu, neboť bylo vydáno "v neveřejném zasedání, takže v něm neměl možnost se zúčastnit a patřičně reagovat a argumentovat".

II.

Z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:

Ve věci oprávněné Ing. D. P. proti stěžovateli jako povinnému o částku 120 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , nařídil tento soud usnesením ze dne 19. 12. 2005 č. j. -12 exekuci.

V dalším průběhu exekuce bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2007 č. j. -65 změněno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 7. 2006 č. j. -46, ve spojení s usnesením téhož okresního soudu ze dne 3. 8. 2006 č. j. -54 tak, že návrh povinného na zastavení exekuce byl zamítnut. Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal stěžovatel dne 29. 11. 2007 dovolání.

Okresní soud ve Zlíně postupoval ve smyslu ustanovení věta první ve vztahu k ustanovení , a konstatoval, že stěžovatel nebyl v době doručování rozhodnutí odvolacího soudu v místě bydliště zastižen, proto byla zásilka uložena na poště dne 24. 9. 2007 po předchozím zanechání výzvy. Rozhodnutí převzal stěžovatel podle doručenky dne 1. 10. 2007; doručeno však bylo ve smyslu ustanovení tzv. náhradním způsobem již dne 27. 9. 2007. Z tohoto důvodu stěžovateli uplynula zákonná lhůta k podání dovolání dne 27. 11. 2007; bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě až dne 29. 11. 2007, stalo se tak po lhůtě stanovené k podání dovolání a je tedy opožděné ( , ve spojení s ustanovením exekučního řádu).

Proto Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 22. 10. 2008 č. j. -94 odmítl podané dovolání pro opožděnost. Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost.

III.

Ústavní soud dříve, než se může zabývat meritem věci, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti a podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), v daném případě pak naplnění podmínky její přípustnosti.

K základním principům ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud již mnohokrát velmi podrobně vyslovil v řadě svých rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, str. 79, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz). Podle výše označeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s ustanovením ).

Ústavní stížností napadené usnesení je rozhodnutím soudu prvního stupně (nikoli soudu dovolacího, jak se mylně domnívá stěžovatel) a je tedy proti němu přípustný řádný opravný prostředek. O této skutečnosti byl ostatně zcela jasně poučen i stěžovatel v poučení o možnosti podat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání, přičemž této možnosti také využil, jak bylo ověřeno dotazem u Okresního soudu ve Zlíně a následně i u Krajského soudu v Brně. Protože posledně uvedený soud jako soud odvolací o podaném řádném opravném prostředku dosud nerozhodl, neboť odvolání mu bylo postoupeno až koncem prosince 2008 a v této souvislosti nelze také uvažovat o naplnění předpokladů uvedených v ustanovení , jde za této situace o ústavní stížnost předčasnou. Protože soudní řízení dosud nebylo ukončeno, má nepochybně stěžovatel dostatek možností k tomu, aby své argumenty v řízení dosud pravomocně neskončeném patřičně uplatnil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2009

Jan Musil

soudce zpravodaj