Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 176/09

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 11. 2008 č. j. -125, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení krajského soudu v jeho civilní věci, neboť jím mělo být porušeno právo na soudní a jinou právní ochranu dle článku 36 odst. 1 a 38 odst. 2 d a právo na spravedlivé řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením, napadeným ústavní stížností, zastavil odvolací řízení, neboť obecný zmocněnec odvolatelů, z nichž jedním byl stěžovatel, nevyhověl výzvě soudu, aby podané odvolání doplnil o plnou moc k zastupování, čímž nebyl odstraněn nedostatek podmínky řízení dle ustanovení (dále jen " "). K tvrzení obecného zmocněnce, že plnou moc předložil již dříve, a to dne 31. 8. 2000, odvolací soud uvedl, že plná moc se ve spise nenachází.

Stěžovatel je přesvědčen, že jakékoli pochybení při manipulaci s obsahem spisu, ze kterého se ztratila plná moc, jež byla prokazatelně doručena, jde k tíži soudu a nelze ji přičítat účastníku řízení. Ztráta plné moci měla za následek, že soud nejednal se zástupcem odvolatelů a porušil tím jejich právo na soudní ochranu. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález

, dle kterého "pochybení obecných soudů při doručování stěžovateli a ignorování jeho právního zástupce, lze podřadit pod skutkovou podstatu ... svévolné aplikace podústavního práva". Konečně stěžovatel namítá, že podané odvolání bylo způsobilé věcného projednání i bez předložení plné moci, poněvadž vedle obecného zmocněnce je podepsal také sám.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Podle soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájil.

Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání trpí vadou nedostatku plné moci udělené obecnému zmocněnci a že v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat ( , ), byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2009

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj