Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1508/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRODET, spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Rumunská 1798/1, zastoupené Mgr. Soňou Titlbachovou, advokátkou v Praze 2, Rumunská 1798/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2005 č. j. -412 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005 č. j. -433, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 16. 6. 2008 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2005 č. j. -412, jímž byla ve věci úpadce REFRACER, s. r. o., schválena konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů, a dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2005 č. j. -433, kterým bylo (mimo jiné) výše označené usnesení k odvolání stěžovatelky potvrzeno. Stěžovatelka má za to, že v řízení před uvedenými soudy, resp. výše označenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d a porušen měl být i y.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, stěžovatelka podala proti výše označenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2008 č. j. -557 odmítl, neboť je neshledal přípustným, a to ani podle , odst. 2 ve spojení s , odst. 3 . V odůvodnění tohoto usnesení dovolací soud mimo jiné uvedl, že pokud stěžovatelka v dovolání namítala, že nebyla obeslána k jednání o námitkách ( , o konkursu a vyrovnání), vystihuje touto námitkou tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu , v jejímž případě nejde o způsobilý dovolací důvod, a tudíž není možno na jejím základě dovolání připustit; v této souvislosti odkázal na své usnesení (pozn.: ze dne 10. 4. 2003 sp. zn. ), jež bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2003.

V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné namítala, že nebyla krajským soudem přizvána k soudnímu jednání o konečné zprávě, přestože v zákonné lhůtě proti ní podala námitky, což dle stěžovatelky lze kvalifikovat jako odepření spravedlnosti, které vede k porušení shora uvedených ústavně zaručených základních práv. K dotazu Ústavního soudu, zda v dané věci podala žalobu pro zmatečnost, stěžovatelka uvedla, že tak neučinila.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle písm. d) y představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 6. 2000

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

V posuzované věci stěžovatelka nepodala proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost, přestože pochybnosti o přípustnosti daného mimořádného opravného prostředku nevznikají, neboť danou námitku, uplatněnou jak v dovolání, tak ústavní stížnosti, lze podřadit pod tzv. zmatečnostní důvod podle , což výslovně konstatoval Nejvyšší soud. Stěžovatelce přitom nic nebránilo žalobu pro zmatečnost po skončení dovolacího řízení podat ( ), v rámci příslušného řízení pak mohla (v případě, že by tato potřeba vyvstala) danou otázku opětovně předestřít Nejvyššímu soudu [viz a odst. 2 ], a tím naplnit svůj záměr tak, jak jej již předtím pojala ve svém dovolání.

Z výše uvedeného je patrno, že stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatňuje takovou námitku, kterou mohla uplatnit v rámci mimořádného opravného prostředku - žaloby pro zmatečnost a na základě níž, pokud by byla shledána důvodnou, mohla dosáhnout téhož výsledku jako cestou ústavní stížnosti, tj. eventuálního zrušení napadených rozhodnutí a nového projednání věci, čímž by se vytvořil prostor pro realizaci jejích procesních práv, na nichž měla být postupem obecných soudů zkrácena.

S ohledem na to Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu , a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu