Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1092/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ZEMOS-JC s.r.o. IČ: 259 30 991, se sídlem v Kladně, třída T. G. Masaryka 579, zastoupené Mgr. Radkem Jilgem, advokátem se sídlem AK v Praze 1, Karolíny Světlé 14, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2007 sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. dubna 2006 sp. zn. , mimo ústní jednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. dubna 2008 brojila stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv, přičemž se domáhala jejich zrušení.

K porušení práva na spravedlivý proces dle d (dále jen ""), došlo tím, že soudy odpíraly stěžovatelce právo projednat její nárok na uspokojení pohledávky ze zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku úpadce. Dále došlo k porušení práva na rovné postavení zaručené y, se stěžovatelkou jako zástavním věřitelem nebylo jednáno a byli zvýhodněni věřitelé konkurzního úpadce a jen mezi ně rozdělen výtěžek z prodeje majetku, na němž vázlo zástavní právo. K porušení y došlo postupem soudu prvního stupně, který neprojednal záležitost stěžovatelky veřejně ani bez průtahů, své rozhodnutí stěžovatelce vůbec nezaslal a následně přičítal k její tíži tím, že odvolání odmítl jako opožděné.

Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s ústavně zaručenými právy.

II.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), a to včetně podmínek ustanovení , které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. v věta za středníkem a též v uvedené výjimky z této zásady).

Ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí jak soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 18. prosince 2007 (-538, ) výrokem I. zrušil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a výrokem II. odvolání stěžovatelky odmítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně i přesto, že v době podání odvolání již zjevně uplynula lhůta pro podání odvolání upravená v ustanovení § 30 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, měl odvolání stěžovatelky odmítnout pro skutečnost, že odvolání podala osoba neoprávněná.

Podle ustanovení je opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí žaloba pro zmatečnost (srov. , komentář - II. díl, C. H. Beck, 7. vyd. 2006, str. 1197 a násl.). Za těchto okolností Ústavní soud konstatoval, že posledním prostředkem k ochraně práva, jehož podání bylo v dispozici stěžovatelky, byla žaloba pro zmatečnost. Jejím podáním a vyčerpáním je proto podmíněno podání přípustné ústavní stížnosti [ ].

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že soudy odpíraly stěžovatelce právo projednat její nárok na uspokojení pohledávky ze zástavního práva, které vázlo na nemovitém majetku úpadce. Dále, že se stěžovatelkou jako zástavním věřitelem nebylo jednáno, byli zvýhodněni věřitelé konkurzního úpadce a jen mezi ně rozdělen výtěžek z prodeje majetku a soud prvního stupně rozhodnutí stěžovatelce vůbec nezaslal a její odvolání následně odmítl jako opožděné; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení obecných soudů.

Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle slouží (a je mu k dispozici), uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu zahájila.

Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného vadného postupu odvolacího soudu kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle .

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 2. února 2009

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj