Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 116/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. P., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 10. 2008, čj. - 174, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení výše uvedeného usnesení, jímž byl zamítnut jeho návrh na opravu výroku označeného rozhodnutí téhož soudu, týkajícího se nákladů řízení. Tvrdí, že Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení opomenul, že stěžovateli byla soudem prvního stupně přiznána jak náhrada právního zastoupení, tak i náhrada uhrazeného soudního poplatku ve výši 100.000,- Kč. V důsledku tohoto zjevného pochybení nebyla Okresním soudem v Šumperku (dále "exekuční soud") pro soudní poplatek nařízena exekuce. Bylo tak zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, čj. - 63, byla žalované Ing. D. K. uložena povinnost zaplatit stěžovateli ve výroku uvedenou částku a náklady řízení ve výši 69.225,- Kč. Usnesením ze dne 31. 1. 2006, čj. - 86, doplnil výrok II. rozsudku tak, že stěžovateli, nad částku 69.225,- Kč, přiznal i náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 100.000,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 2. 2008, čj. - 136, shora uvedený rozsudek krajského soudu částečně změnil, částečně potvrdil a žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 84.612,50 Kč. Dalším usnesením ze dne 15. 10. 2008, čj. - 174, zamítl návrh stěžovatele, kterým požadoval doplnění výroku o náhradě nákladů řízení o povinnost žalované nahradit i soudní poplatek.

III.

Ústavní soud již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, že s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí ( y), není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž mu nepřísluší vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelem uplatněných námitek a dospěl k závěru, že jeho ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je stěžovatelův nesouhlas se zamítnutím jeho návrhu na doplnění výroku o náhradě nákladů řízení a jeho argumentace zůstává zcela na úrovni podústavního práva.

Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování této problematiky, ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006,

sp. zn.

).

Takový případ ve věci stěžovatele dán není. Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení dostatečně a srozumitelně odůvodnil výrok o nákladech řízení. Soudní poplatek uhrazený stěžovatelem byl zahrnut do celkové částky nákladů řízení již soudem prvního stupně a v odvolacím řízení byla stěžovateli přiznána polovina nákladů řízení z celku, ve kterém byl zmíněný soudní poplatek obsažen. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je srozumitelně odůvodněno a z hlediska ústavněprávního mu není co vytknout. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení.

Článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně jako hlava pátá d, zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatel mylně domnívá, právo na projednání věci a výsledek řízení v souladu s právním názorem či přáním některé strany sporu.

Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že zásah do práv stěžovatele, jež by dosahoval ústavněprávní roviny, nelze v předmětném případě dohledat. Z uvedených důvodů proto jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu