Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3175/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Krásné, advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce Vít Potraviny a. s., se sídlem Praha 4, Durychova 101, zastoupené JUDr. Romanem Kozlem, advokátem se sídlem Praha 1, Žitná 47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2008, čj. - 237, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, čj. - 223, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o náhradě nákladů ustanoveného zástupce - advokáta. Namítá, že obecné soudy jí uložily povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 216.699,- Kč, ačkoliv ustanovenému zástupci přiznaly odměnu jen ve výši 115.668,- Kč. Smyslem náhradové povinnosti není a nemůže být získávání majetkového prospěchu státem, ale pouze kompenzace vynaložených výdajů. Obecné soudy tak porušily d (dále ""), podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v mezích stanovených zákonem, právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené a její právo vlastnické zaručené y.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se jako správkyně konkursní podstaty úpadce Vít Potraviny, a. s., domáhala zaplacení částky 10,000.000,- Kč s příslušenstvím vůči šesti žalovaným. Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 15. 1. 2008, čj. - 204, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 7. 2006, čj. - 149, kterým byla žaloba stěžovatelky zamítnuta.

Usnesením městského soudu ze dne 10. 6. 2008, čj. - 223, byla ustanovenému právnímu zástupci prvního žalovaného přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 216.699,- Kč a stěžovatelce uložena povinnost zaplatit státu částku 216.699,- Kč na účet městského soudu do tří dnů od právní moci usnesení. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 10. 2008, čj. - 237, změnil výrok městského soudu tak, že z částky 216.699,- Kč ustanovenému právnímu zástupci přiznal částku 115.668,- Kč, v ostatním napadené usnesení potvrdil.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných argumentů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (y), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky a uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být obvykle předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zpravidla intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě. Ke zrušení výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2006,

sp. zn.

).

Podstata ústavní stížnosti představuje stěžovatelčin nesouhlas s tím, že byla povinována zaplacením vyšší částky, než je výše odměny přiznaná ustanovenému zástupci. Podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále "") se při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu, výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Podle odstavce 3 se tímto ustanovením řídí i určení výše odměny advokáta ustanoveného soudem. Tímto zvláštním zákonem je , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále "").

Pokud soud přiznává advokátovu klientovi, jako účastníku řízení, právo na náhradu nákladů proti jinému účastníku řízení, stanovuje výši odměny advokáta zásadně podle - podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále ""), při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (podobně i ustanovení ).

Uvedené ostatně vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu: "Byl-li ustanoven podle zástupcem advokát účastníku, který má právo, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení, vychází soud při určení odměny za zastupování pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ve smyslu ustanovení , části první věty před středníkem, , zásadně z , ve znění pozdějších předpisů, aniž by bylo významné, že ustanovený advokát má za výkon zástupčí činnosti vůči státu podle ustanovení nárok na odměnu nikoliv podle uvedeného právního předpisu, ale vždy podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně, a že o tomto nároku ustanoveného advokáta dosud nebylo soudem rozhodnuto" (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. ).

Je-li účastníku řízení ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Stát se v takovém případě de facto ocitá v roli advokátova klienta, a tudíž i jejich vzájemný vztah je nutno posuzovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je i výslovně uvedeno (s odkazem na větu prvou advokátního tarifu) v advokátního tarifu, protože , jakožto zvláštní právní předpis, odměnu ustanovenému advokátu neurčuje. Ustanovenému advokátu proto přísluší odměna vypočtená podle příslušných ustanovení advokátního tarifu. Stejný závěr je zřejmý i z odborné právní literatury, např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: . Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 529 nebo A. Wintrová a kol.: Civilní právo procesní, 3. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, 2004, str. 173 - 174.

Ústavní soud tak neshledal, že by postup obecných soudů měl, ve stěžovatelčině případě, znaky libovůle vedoucí k porušení práva na spravedlivý proces, které by mohlo být podkladem pro jeho kasační zásah. Jak Ústavní soud již mnohokrát judikoval, právo na spravedlivý proces nezahrnuje právo na úspěch ve sporu. Skutečnost, že stěžovatelka s právním názorem obecných soudů nesouhlasí, ještě neznamená zásah do práva na spravedlivý proces. V napadených usneseních tedy Ústavní soud porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Proto její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu