Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3084/08

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. H. a 2. K. H., obou zastoupených JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem v Kolíně IV., Politických vězňů 27, proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 5. 2007 č. j. -31, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008 č. j. -67 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 15. 12. 2008 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Dle stěžovatelů bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces dle d a y.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.

Stěžovatelé podali návrh na obnovu řízení ve věci Okresního soudu v Kolíně sp. zn. . Tvrdili, že mezi nimi a žalobci byla uzavřena ústní dohoda, že smlouvy o smlouvě budoucí pozbudou platnosti pokud stěžovatelé nezískají úvěr. K prokázání svého tvrzení předložili další vyhotovení smluv s písemným vzkazem žalobců "Prosím ověřit podpisy a zaslat na mou adresu".

Okresní soud v Kolíně návrh na obnovu řízení napadeným usnesením zamítl, když neshledal splnění zákonných podmínek pro její povolení. Stěžovatelé podali odvolání. Se závěry prvostupňového soudu se zcela ztotožnil i Krajský soud v Praze a prvostupňové rozhodnutí potvrdil; závěry doplnil o další argumentaci ohledně tvrzení o existenci ústní dohody. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením zamítl, když se ztotožnil se závěry odvolacího soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatelé vznesli tytéž námitky jako v předchozím řízení o návrhu na povolení obnovy; částečně (stejně jako v řízení o povolení obnovy) uvedli i námitky, kterými projevili svůj nesouhlas s rozhodnutími nalézacích soudů ve věci sp. zn. .

Po přezkumu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

V dané věci je podstatné, že ústavní stížnost se týká návrhu stěžovatelů na povolení obnovy řízení, resp. rozhodnutí obecných soudů o tomto návrhu. Jedná se tak o situaci, kdy již bylo v nalézacím řízení sp. zn. pravomocně rozhodnuto a Ústavní soud proto nemá důvod se vracet k přezkumu původních rozhodnutí, se kterými stěžovatelé částečně v ústavní stížnosti polemizují.

Pokud jde o námitku stěžovatelů o porušení jejich práva na spravedlivý proces v řízení o povolení obnovy, Ústavní soud jim přisvědčit nemůže. Z napadených rozhodnutí je zcela zřejmé, že soudy se řádně zabývaly důvody rozhodnutí soudů v nalézacím řízení sp. zn. (jejich podstatou) a v této souvislosti pak pečlivě posuzovaly, zda stěžovateli předložený důkaz odůvodňuje povolení obnovy řízení. Shodně dospěly k závěru, že tomu tak není. Tento závěr soudy řádně a srozumitelně odůvodnily; Ústavní soud proto odkazuje na napadená rozhodnutí (opakování argumentace obecných soudů by zde bylo nadbytečné). K tomu je třeba uvést, že odvolací a dovolací soud se zcela jasně také vyjádřily k (již samotnému) tvrzení stěžovatelů, které mělo být navrženým důkazem prokázáno. Uvedly, že tvrzení o existenci ústní dohody mohli a měli stěžovatelé vznést již v nalézacím řízení, což neučinili.

Vzhledem k tomu, že obecné soudy se námitkami (tvrzeními i předloženým důkazem) stěžovatelů řádně zabývaly a své závěry podrobně, srozumitelně a racionálně odůvodnily, postupoval Ústavní soud dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl, neboť neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu