Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3014/08

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. T., zastoupené Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou v Praze 5, Zborovská 49, proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 12. 10. 2006 č. j. -186 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 4. 2007 č. j. -221, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 5. 12. 2008, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2008, stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o určení vlastnického práva. Tvrdí, že jimi byl porušen a d. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala určení, že nemovitosti specifikované v napadených rozhodnutích jsou ve společném jmění manželů. Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu stěžovatelky a Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.

Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat celou řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k jeho podání, v délce 60 dnů. Ta podle kogentního ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), počíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Konečným rozhodnutím v předmětné věci je usnesení Nejvyššího soudu, v němž odmítl dovolání stěžovatelky podle věty první a , (dále jen "o. s. ř"), jako nepřípustné. Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že v dané věci přicházelo do úvahy pouze dovolání dle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné jen pro řešení právních otázek, nelze v něm proto uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatelčiny námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání dle , neboť její argumentace je převážně zaměřena na zpochybnění skutkového stavu, zjištěného soudy v nalézacím řízení, a těmito námitkami se dovolací soud nemůže zabývat. Ostatní námitky stěžovatelky nezakládají zásadní význam napadeného rozhodnutí. V souladu s těmito závěry Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání v dané věci není přípustné.

Z výše uvedeného zjištění je třeba vycházet při posuzování ústavní stížnosti směřující proti v záhlaví uvedeným rozsudkům soudů prvního a druhého stupně. Je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat , v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2009

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu