Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3095/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele E. L. H., zastoupeného Dr. Pavlem Alfery Hrdinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 40, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že postup a rozhodnutí soudu je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a nutno je považovat za odepření výkonu spravedlnosti. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu I. stupně, porušil práva zakotvená v a d, jakož i v y, neumožnil mu výkon vlastnického práva, které uplatnil dle restitučního zákona o půdě. Uvedl, že, poté, co pro uplatnění nároku byla podmínka trvalého pobytu oprávněné osoby zrušena, opětovně nárok uplatnil dne 9. 7. 1996, soudy jej však jako oprávněnou osobu odmítly s tím, že původní vlastník nemovitostí J. H. nebyl československým občanem a zemřel (12. 5. 1945) jako rakouský státní občan. Dle jeho názoru však po novelizaci zákona o půdě v po smrti původního vlastníka restituovaných nemovitostí již podmínka čs. státního občanství stanovena nebyla. Proto tvrzení soudu, že není oprávněnou osobou, považuje za nepodložený dohad a nikoliv za řádnou interpretaci tehdy platného právního předpisu a jeho závěry za rozporné s platným hmotným právem. Konečně také konfiskační výměr, vztahující se k majetku po J. H., považuje za paakt. Stát se tak zmocnil jeho nemovitostí, aniž k tomu měl právní důvod, se kterým tehdejší právní řád přechod vlastnického práva spojoval. Proto i při nevypořádání dědictví po F. B. H. v roce 1961, tj. po dědici J. H., je třeba považovat nemovitosti za ležící pozůstalost, která nemohla být konfiskována.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2008 bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl žalobu, kterou stěžovatel brojil proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Semily ze dne 1. 4. 2004 č. j. PÚ 9/96/C, jímž tento orgán veřejné správy podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (v platném znění), rozhodl, že žalobce, nyní stěžovatel, není vlastníkem označených nemovitostí a že mu za ně nepřísluší náhrada. V odvolacím řízení pak Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 10. 2007 rozhodnutí Okresního soudu v Semilech č. j. -218 potvrdil s tím, že jmenovaný soud opodstatněně shledal, že původní vlastník uplatňovaných předmětných nemovitostí - J. N. H., který sloužil v německé armádě a zemřel dne 12. 5. 1945 v americkém zajateckém táboře, jako rakouský občan německé národnosti nemohl pak ani nabýt zpět občanství čs. státu dle zákonů, po válce umožňující jeho obnovu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud tak, jak to má na mysli , ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodů závisejících na jeho uvážení, odmítl jako nepřípustné. Po tomuto rozhodnutí ze dne 4. 9. 2008 sp. zn. podal žalobce ústavní stížnost směřující proti rozsudku soudu II. stupně, a to ve lhůtě vyplývající z výše citovaného . Z jejího obsahu, jakož i z obsahu stížností napadeného rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč soud I. stupně z nesporně zjištěného skutkového stavu o původním vlastníku nemovitostí, zemřelém dne 12. 5. 1945, dovodil správné právní závěry, na základě nichž konstatoval, že původní vlastník nesplňoval základní předpoklady pro to, aby mohl být posuzován podle zákona o půdě jako osoba oprávněná k restituci a že tedy ani žalobce základní předpoklad restituce dle tohoto zákona nesplňuje a není k ní osobou oprávněnou. Na uvedené odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který opodstatněně rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil, lze v dalším zcela odkázat. I když stěžovatel proti usnesení dovolacího soudu ústavní stížnost nepodal, lze poukázat na jeho odůvodnění, v němž se vyslovil k právním závěrům odvolacího soudu tak, že jsou v souladu s běžnou judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu. I na toto stanovisko, obsažené v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, nutno poukázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu