Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2404/08

Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem ve Svitavách, Pod Věží 3, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2008 č. j. -546, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2007 č. j. -514 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 10. 2006 č. j. -485, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení peněžité částky s příslušenstvím. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d a v y ČR.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Stěžovatel napadá usnesení Nejvyššího soudu a tvrdí, že neodpovídá požadavku práva na spravedlivý proces, podle něhož jsou obecné soudy povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně vypořádat se všemi důkazy a argumenty uplatněnými účastníky řízení.

Ústavní soud přezkoumal usnesení Nejvyššího soudu a zjistil, že v části ústavní stížnosti směřující proti němu je tato zjevně neopodstatněná. Dovolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelem podané dovolání není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť ve věci bylo soudem prvního stupně vydáno odlišné rozhodnutí, avšak odvolací soud ve zrušovacím rozhodnutí soudu prvního stupně uložil provést ke zjištění skutkového stavu další dokazování, aniž by zaujal stanovisko k právnímu posouzení věci.

Nejvyšší soud neshledal dovolání stěžovatele přípustné ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Přestože stěžovatel v dovolání argumentoval nesprávným právním posouzením věci, dovolací soud zjistil, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, jakož i před ním soud prvního stupně, vycházel.

Nejvyšší soud proto dovolání stěžovatele podle ustanovení věty první a odmítl.

Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že přípustnost stěžovatelova dovolání posoudil v souladu s ustanoveními a své závěry jasně a srozumitelně vyložil. Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska ústavněprávního nelze dovolacímu soudu nic vytknout.

V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat , v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové ji podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu