Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1433/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. M., zastoupené Mgr. Petrem Mikyskou, advokátem se sídlem Praha 1, Krakovská 25, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2008, čj. - 155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou řádně a včas, stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného rozsudku, vydaného ve věci vydání průkazu původu štěňat. Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno její základní právo podle a d (dále jen "").

Uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 9. 2007, čj. - 141, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) domáhala, aby žalované Českomoravské kynologické unii (dále jen "ČMKU"), byla uložena povinnost zapsat štěňata plemene Yorskhirského teriéra do plemenné knihy ČMKU. Stěžovatelka vylíčila průběh řízení před obecnými soudy a uvedla, že v důsledku jejich postupu došlo k porušení jejího práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti ve smyslu y a ke zneužívání dominantního postavení na trhu se psy. Argumentuje také porušením a Smlouvy o Evropské unii a smlouvy o založení Evropského společenství, které upravují zákaz monopolního postavení na společném trhu EU. Odvolací soud její argumentaci, obsaženou v odvolání, "zcela ignoroval a vůbec se jí nezabýval". Nevyjádřil se k jejímu návrhu na přerušení řízení ve smyslu za účelem předložení žádosti Soudnímu dvoru Evropského společenství o předběžné otázce. Podle názoru stěžovatelky odůvodnění napadeného rozsudku postrádá náležitosti stanovené zákonem, v důsledku čehož došlo také k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle y.

Na základě žádosti Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Městský soud v Praze, který odkázal na odůvodnění svého rozsudku a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR v předmětné věci ze dne 27. 3. 2007, čj. - 121, kterým je vázán.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. , z něhož zjistil, že tento obvodní soud poprvé rozhodl o žalobě stěžovatelky rozsudkem ze dne 7. 6. 2005, kterým její žalobě vyhověl. Jeho rozsudek byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu a oba tyto rozsudky byly posléze zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, čj. - 121, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. V kasačním rozsudku Nejvyšší soud vyšel z názoru, že ČMKU je registrována jako zájmové sdružení právnických osob, tedy jako právní subjekt, jehož status vychází z ustanovení -20j , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Podle této úpravy mohou být členy zájmových sdružení právnických osob pouze právnické osoby, které se sdružují k ochraně svých zájmů nebo dosažení jiného účelu. Uvedenou úpravu respektují i stanovy ČMKU, podle nichž jsou, po splnění určitých náležitostí, jejich členy občanská sdružení (založená podle , o sdružování občanů) a teprve členy těchto občanských sdružení mohou být fyzické osoby. Stanovy ČMKU neupravují žádné povinnosti této unie přímo ve vztahu k fyzickým osobám, tvořícím členskou základnu v unii sdružených občanských sdružení. Stěžovatelka je členkou Českomoravského klubu chovatelů Yorkshire teriérů, člena ČMKU. Na základě těchto skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stěžovatelka není v právním vztahu k žalované ČMKU, a tedy nemůže být věcně v řízení aktivně legitimována.

Obvodní soud pro Prahu 7, v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, žalobu stěžovatelky zamítl a jeho rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, napadeným touto ústavní stížností. V odůvodnění odvolací soud konstatuje, že právo člena sdružení právnických osob na soudní ochranu musí být založeno zákonem a bez takového zmocnění nemůže soud do vnitřních záležitostí právních uskupení zasahovat. Vzhledem k tomu, že pro sdružení, podle ustanovení , není zmocnění k soudnímu zásahu do vnitřního života sdružení zakotveno ani v , jiném zákoně či ve Stanovách, schází podmínka pravomoci soudu k zásahu do vnitřního života sdružení formou projednání žaloby, kterou podala stěžovatelka. Podle závěru odvolacího soudu "je třeba respektovat autonomii spolku, jakož i okolnost, že z žádného ustanovení platného práva neplyne oprávnění člena sdružení právnických osob domáhat se přezkumu, resp. zvrácení rozhodnutí orgánů sdružení právnických osob." Odvolací soud dále odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, zabývající se obdobnou problematikou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ).

Po přezkoumání ústavní stížnosti a připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. , Ústavní soud dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatelky o porušení jejího základního práva podle y nelze přisvědčit. Je evidentní, že Městský soud v Praze se zabýval všemi argumenty stěžovatelky, které znovu uvádí v ústavní stížnosti. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y). Není obecným soudem dalšího stupně a není součástí systému obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Jeho úkolem je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Takové pochybení Ústavní soud v daném případě neshledal. Napadené rozhodnutí je dostatečně pregnantně, racionálně přesvědčivým a logicky věcně odpovídajícím způsobem zdůvodněno. Ústavní soud v dalším odkazuje na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozsudku, v němž je dostatečně a srozumitelně uvedeno, z jakých důvodů nebylo možno žalobě stěžovatelky vyhovět.

Pokud jde o námitku, že odvolací soud nepřihlédl k jejímu návrhu na přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. d), za účelem předložení žádosti Soudnímu dvoru Evropského společenství o předběžné otázce, Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, vycházel z nedostatku aktivní věcné legitimace stěžovatelky. Tento nedostatek se týká i návrhů, které stěžovatelka spojila se svou žalobou.

K argumentu stěžovatelky, že bylo porušeno její právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle y, Ústavní soud konstatuje, že podle y je občanům zaručeno právo na sdružování a podle y jsou sdružení oddělena od státu. Tento princip zaručuje sdružením plnou autonomii, pokud jde o zásahy ze strany státu (včetně výkonu soudní pravomoci) do vnitřních záležitostí sdružení. To je i výslovně uvedeno i v věta druhá , o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), který dává státním orgánům právo zasahovat do postavení a činnosti sdružení pouze v mezích zákona. Obecné soudy v posuzované věci vysvětlily, proč v případě sdružení (zřízeného podle a násl. ) soudní zásah do vnitřního života takového sdružení není možný. Pro sdružení založená podle zmocnění k soudnímu zásahu do vnitřního života sdružení není zakotveno ani v ani v jiném zákoně (viz také např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž Ústavní soud rozhodoval o obdobném případu).

K argumentu porušení práva Evropských společenství Ústavní soud připomíná, že je strážcem ústavního pořádku, nikoliv práva Evropských společenství. K předpisům komunitárního práva a judikatuře Evropského soudního dvora při interpretaci ústavního práva pouze přihlíží (viz nálezy

sp. zn.

či

sp. zn.

).

Ústavní soud nemá v dané věci žádný důvod pro svůj zásah. Jak již bylo uvedeno, napadené rozhodnutí je jasně, přesvědčivě a logicky odůvodněno, nemá povahu svévole a nelze z něj usuzovat ani na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, které z nich odvolací soud vyvodil.

Ústavní soud tedy neshledal, ani v napadeném rozhodnutí, ani v řízení, které mu předcházelo, porušení základních práv stěžovatelky, tvrzených v ústavní stížnosti. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu