Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2359/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Dr. H. K., zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. č. 32, České Budějovice, adresa pro doručování Tovačovského 3161, Kroměříž, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2008 sp. zn. , o určení výživného, a o návrhu na zrušení , takto:

Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2008 sp. zn. a návrh na zrušení se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se ústavní stížností, podanou faxem dne 19. září 2008 a doplněnou písemným podáním doručeným osobně dne 22. září 2008, tj. ve lhůtě dle , ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí nalézacího soudu o svěření nezletilých dětí A. K. a S. K. do výchovy matky A. K., dále o určení povinnosti otce, takto stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, přispívat na výživu nezletilých dětí a o nedoplatku na výživném pro obě nezletilé děti.

Předmětné rozhodnutí považuje stěžovatel za porušení práva na spravedlivý proces dle d (dále jen " "). Dotčení v uvedeném základním právu pak spatřuje v nesprávné aplikaci hmotného jednoduchého práva, a to ustanovení a zákona o rodině. Dle jeho přesvědčení by výživné mělo odpovídat odůvodněným potřebám dítěte, mělo by být poměřováno s výší výdělku povinného a při určité výši výživného by se stoupající tendence měla zastavit. Dále vytýká soudní praxi absenci sjednocující judikatury, jakož i nesoulad s judiciální praxí zemí Evropské unie, zejména Rakouska.

V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 13. listopadu 2008, navrhovatel spolu s ústavní stížnost podává návrh na zrušení , jehož rozpor s ústavním pořádkem spatřuje ve vyloučení sjednocující role judikatury Nejvyššího soudu, přičemž ale neuvádí žádné z ustanovení y, příp. y, jiných ústavních zákonů, resp. mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, s nimiž by mělo být dané ustanovení v rozporu.

Dle ustanovení senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů, jakož ani provádět výklad právních předpisů, jenž je zpravidla plně a především primárně v jejich výlučné pravomoci. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele, a to případně i extrémní interpretací (kupř.

sp. zn.

), vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do samotné ústavnosti právního státu [ , , písm. d) y].

Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 11. června 2008 sp. zn. při posuzování předmětné věci respektoval kautely plynoucí z , svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž reagoval na argumentaci, jež je shodná s obsahem ústavní stížnosti (v předmětné věci poukázal zejména na důvodnost aplikace zákona o rodině, k námitce spotřebovávání prostředků výživného matkou upozornil na návrh stěžovatele svěřit děti do výchovy matky a absenci jeho pochybností o její způsobilosti hospodařit s výživným pro nezletilé děti). Napadeným rozhodnutím proto soud odvolací neporušil ani zákaz libovůle ( , 4 y, , 3 y) ani základní právo na řádný proces ( a násl. y).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Dle senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítne návrh na kontrolu norem podaný spolu s ústavní stížností, shledá-li u něj důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmene a) uvedeného zákonného ustanovení.

V předmětné věci konstatuje Ústavní soud dodržení podmínek dle pro podání návrhu na kontrolu norem spolu s ústavní stížností. Poučení obsažené v ústavní stížností napadeném rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje totiž sdělení, dle něhož proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, jež implicite z ustanovení vychází.

Smyslem a účelem konkrétní kontroly norem v řízení o ústavní stížnosti je ochrana základních práv a svobod, jejichž dotčení není založeno protiústavní aplikací norem jednoduchého práva, nýbrž jimi samotnými. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že při posuzování rozporu zákona, příp. jeho jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem je vázán pouze petitem a nikoli jeho odůvodněním (nález

sp. zn.

a další). Brojí-li navrhovatel proti obsahovému nesouladu zákona s ústavním pořádkem, pak pro účely ústavního přezkumu nepostačuje toliko označit zákon (příp. jeho jednotlivá ustanovení), navržený ke zrušení, nýbrž je nezbytné uvést i důvod namítané protiústavnosti. Neunese-li navrhovatel v řízení o kontrole norem břemeno tvrzení protiústavnosti, nelze než považovat takový návrh za rozporný s ustanovením a tedy nezpůsobilý meritorního projednání (viz nálezy

sp. zn.

,

,

, usnesení

sp. zn.

).

V předmětné věci navrhovatel nejen ve vztahu k napadenému zákonnému ustanovení netvrdí dotčení v žádném přesně označeném základním právu či svobodě (činí tak pouze ve vazbě na napadené soudní rozhodnutí), nýbrž, a to zejména, v odůvodnění návrhu není obsažena žádná argumentace týkající se dopadů vyloučení možnosti podání dovolání dle na jeho ústavně chráněnou pozici v předmětné věci. Nelze proto než uzavřít, že z uvedeného důvodu a s poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu stěžovatel neunesl břemeno tvrzení, pročež nutno jím podaný návrh na zrušení ustanovení považovat za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Nad rámec rationis decidendi, jako obiter dictum, v souvislosti s rozhodováním předmětné věci Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že již ve své předchozí judikatuře (nález

sp. zn.

) upozornil (obdobně jak učinil v době neexistence u předpokládaného Nejvyššího správního soudu - viz zejména nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

), že je ve věcech dle nucen provádět v nezbytných případech korekci právních názorů, která by však jinak příslušela Nejvyššímu soudu. Kriticky uvedl dále, že současný "systém" dovolacího řízení nezná jiný prostředek korekce soudního rozhodnutí, jakož i prostředek sjednocování judikatury v předmětných otázkách, nežli je ústavní stížnost, což je nepochybně stav nežádoucí a neodpovídající principům výkonu spravedlnosti v právním státě. Uvedený apel na zákonodárce a nikoli postup dle zákona o Ústavním soudem zvolil Ústavní soud v návaznosti a u vědomí své předchozí judikatury, vymezující prostor úvah zákonodárce při koncipování procesních prostředků k ochraně práva (nález

sp. zn.

): "Žádný právní řád není a nemůže být z pohledu soustavy procesních prostředků k ochraně práv, jakož i z pohledu soustavy uspořádání přezkumných instancí budován ad infinitum. Každý právní řád generuje a nutně musí generovat i určitý počet chyb. Účelem přezkumného, resp. přezkumných řízení může reálně být takováto pochybení aproximativně minimalizovat a nikoli bezezbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem poměřování na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní jistoty. Z pohledu tohoto kritéria je zavedení mimořádných opravných prostředků, čili prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní moci, adekvátní toliko v případě důvodů výjimečných."

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu