Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3080/08

Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky Excalibur city s. r. o., se sídlem Chvalovice-Hatě 183, 671 23 Chvalovice, zastoupené JUDr. Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Mojžíšova 17, 612 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2008 č. j. -84, a o návrhu, aby Ústavní soud "konstatoval, že právní úprava (§ 64 daňového řádu), z níž napadené rozhodnutí vychází, nebyla v rozhodné době v souladu s ústavním pořádkem ČR a že stěžovateli měl být přiznán úrok z prodlení ve stejné výši jako bylo penále (dle ustanovení § 63 daňového řádu)", takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. V záhlaví vymezený akcesorický návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný v její daňové věci, přičemž tvrdila, že aplikací "nespravedlivé právní úpravy", o níž se opírá, a jež byla zrušena, došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel zakotvených v , , a a násl. d a y ČR. Důvody, pro které považuje jí kritizovanou a dnes již neúčinnou právní úpravu za nespravedlivou a stojící v rozporu s ústavním pořádkem, ve svém návrhu podrobně rozvedla, pročež se domáhala jednak zrušení předmětného rozsudku a dále vyslovení výroku, jenž je formulován v záhlaví tohoto usnesení.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle až 4 důvod k odmítnutí podle , tj. jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ ve spojení s , ve znění pozdějších předpisů].

Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost, podrobila stěžovatelka svým ústavněprávním námitkám pouze z pohledu tvrzené protiústavnosti rozhodné právní úpravy, na jejímž základě tamní soud dospěl k závěru, že nelze vyhovět její kasační stížnosti. Nahlíženo z pozice správnosti aplikace relevantního zákonného ustanovení ve znění pro posouzení předmětné záležitosti rozhodném, tato povaha stížnostních důvodů vykazuje zjevnou neopodstatněnost jejího návrhu.

Akcesorický návrh stěžovatelkou artikulovaný, totiž aby Ústavní soud "konstatoval, že právní úprava (§ 64 daňového řádu), z níž napadené rozhodnutí vychází, nebyla v rozhodné době v souladu s Ústavním pořádkem ČR a že stěžovateli měl být přiznán úrok z prodlení ve stejné výši jako bylo penále (dle ustanovení daňového řádu)", potom neodpovídá dikci , a to ani v intencích vygenerované rozhodovací praxe Ústavního soudu (nálezy

sp. zn.

,

,

). Důsledkem jeho podoby tudíž nemůže být jiný závěr, nežli že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Pro úplnost se v této souvislosti dodává, že ve vztahu ke zrušené právní úpravě a jejímu případnému ústavněprávnímu přezkumu Ústavní soud ve své rozhodovací praxi, pokud se týče aktivně legitimovaných subjektů, toliko s ohledem na ústavněprávní konsekvence plynoucí z imperativu obsaženého v y ČR a nutnost jejich racionálního řešení, konstatoval: "dojde-li soudce obecného soudu k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito (tedy nikoli pouze v té době platný, ale také v té době již neplatný, avšak ještě aplikovatelný zákon), je v rozporu s ústavním zákonem, je povinen předložit věc Ústavnímu soudu ( y)" (nálezy

sp. zn.

,

). Ačkoliv takový návrh je posléze způsobilý věcného projednání, svou kompetenci za této situace nadto Ústavní soud restriktivně specifikoval výčtem dalších podmínek a v rozsahu, který blíže popsal v nálezu

sp. zn.

.

Vzhledem k uvedenému bylo o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , odst. 2 písm. a), b) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu