Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3157/08

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S., advokátem nezastoupené, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2008, č. j. -155, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 23. 12. 2008 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností směřující proti v záhlaví označenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo vysloveno, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, JUDr. Jarmila Kolářová, JUDr. Zdeňka Táborská a soudkyně JUDr. Lenka Severová a JUDr. Pavlína Brzobohatá nejsou vyloučeny z projednání a rozhodnutí věci, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

Stěžovatelka se dožaduje zrušení předmětného usnesení, neboť se jím cítí být dotčena v právu na spravedlivý proces garantovaném a násl. d (dále jen " "), a y. Rozhodnutí dle názoru stěžovatelky odporuje též obsahu a y. V podání pak stěžovatelka podrobně rozvedla okolnosti osvědčující důvodnost vznesené námitky podjatosti výše jmenovaných soudkyň.

Soudce zpravodaj tak jako v jiných případech primárně zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou.

K tomu předně konstatuje, že stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud sama, nezastoupena advokátem, jak to v případě stěžovatelů - fyzických osob bezvýjimečně vyžaduje ustanovení . Toho si však je stěžovatelka vědoma; spolu s ústavní stížností předložila žádost o poskytnutí lhůty k odstranění tohoto nedostatku s tím, že o určení advokáta již požádala Českou advokátní komoru. Vzhledem k tomu, že z níže uvedených důvodů vyhodnotil soudce zpravodaj návrh jako nepřípustný, stěžovatelku již k odstranění vady spočívající v absenci zastoupení advokátem nevyzýval, resp. její žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty k zajištění advokáta nevyhověl, neboť by to bylo zbytečné a nehospodárné.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle ustanovení lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce. Okolnost, že již bylo v řízení samostatně rozhodnuto k námitce účastníka tak, že soudce není vyloučen z projednávání věci, nebrání tomu, aby byla opětovně uplatněna v odvolacím řízení jako odvolací důvod. Podle lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jímž bylo řízení skončeno, žalobou pro zmatečnost, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. I zde platí, že tento důvod zmatečnosti není nikterak závislý na tom, zda v řízení bylo (a jak) rozhodováno o účastníkem vznesené námitce podjatosti.

V posuzované věci stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení, jímž bylo samostatně rozhodnuto o její námitce podjatosti vznesené v rámci odvolacího řízení. Možnost namítat podjatost soudců rozhodujících její věc jí tak zůstává zachována i nadále, a to přinejmenším (v závislosti na způsobu rozhodnutí o odvolání) v rámci žaloby pro zmatečnost rozhodnutí, jímž bude odvolací řízení skončeno, opírající se o zmateční důvod dle výše citovaného ustanovení . Dokud stěžovatelka tento opravný prostředek obsahující argument podjatosti soudce nevyčerpá, je nutno její ústavní stížnost hodnotit jako předčasnou, a tedy ve smyslu ustanovení nepřípustnou.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2009

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj