Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2832/08

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. M., zastoupeného JUDr. Petrem Bayerem, advokátem v Chebu, nám. Krále Jiřího 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008 č. j. -43 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 2. 2008 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení částky 700 000,- Kč, v němž stěžovatel vystupoval jako žalobce. Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalovanému, České republice - Ministerstvu spravedlnosti, o zaplacení přiměřeného zadostiučinění v uvedené výši. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zejména právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a právo na spravedlivé zadostiučinění zakotvené v a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá především délku řízení vedeného ve věci vydání směnečného platebního příkazu, které bylo zahájeno dne 21. 2. 2000 a skončeno pravomocným rozsudkem dne 16. 9. 2004. Uvedenou dobu považuje za nepřiměřenou z hlediska charakteru řízení jako zkráceného soudního řízení. Stěžovatel tvrdí, že postup soudu a znalce byl liknavý, stěžovatel sám průtahy v řízení nezpůsobil, naopak se domáhal jejich odstranění, a skutečnost, že žalovaný nespolupracoval se znalcem, podával námitky podjatosti a žádosti o odročení jednání, nemohou odůvodňovat uvedenou délku řízení. Podstatou argumentace stěžovatele je tvrzení, že soudy připustily nedůvodné průtahy, byť způsobené zejména žalovanou stranou, a k odstranění průtahů nedošlo ani po jeho stížnostech předsedovi Vrchního soudu v Praze. Svá tvrzení o porušení základních práv stěžovatel opírá také o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, k němuž se se svým podáním v posuzované věci obrátil v roce 2004.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a kopie napadených rozhodnutí a došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:

Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně podrobně a logicky vysvětlil, že ačkoli obdobná řízení trvají obvykle poměrně kratší dobu, neboť jejich smyslem je urychlené uspokojení navrhovatele, konkrétní procesní aspekty tohoto řízení byly příčinou delší doby jeho trvání. Předmětné řízení trvalo delší dobu především z důvodu řešení velkého množství procesních otázek. Řízení proběhlo několikrát i před odvolacím soudem a na jeho celkové délce se podstatně projevily i opakované žádosti žalovaného o odročení z důvodu jeho onemocnění. Soudy obou stupňů v napadených rozhodnutích popsaly i další důvody, jež vedly k delší době řízení, mezi nimi nespolupráci žalovaného se znalcem či námitku podjatosti soudce. Soudy se však v každé fázi předmětného řízení s procesními otázkami vypořádaly rychle a bez zbytečných průtahů, když, stejně jako stěžovatel, využily prostředky, které jim zákon nabízí.

Jak vyplývá z výše uvedeného, obecné soudy srozumitelně uvedly, jaké důvody je vedly k vydání napadených rozhodnutí. Jejich rozhodnutí nejsou ani svévolná ani excesivní a jimi provedená aplikace podústavního práva nedosahuje rozměru porušení základních práv a svobod. Lze uzavřít, že Ústavní soud neshledal, že by soudy svým procesním postupem ani aplikací podústavních předpisů zasáhly do základních práv a svobod stěžovatele.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení . Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu