Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2251/08

Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CORDIA CZ, a. s., se sídlem Kladno, Pekařská 360/1, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2008 č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2008, stěžovatelka napadá v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

Předmětným usnesením vrchní soud jednak rozhodl, že "I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. je příslušný okresní soud ( )", a dále že " II. Věc bude postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Brně".

Stěžovatelka v ústavní stížnosti shrnuje skutkové a právní okolnosti své žaloby a vyjadřuje přesvědčení, že z hlediska průběhu a charakteru sporu a výše hodnoty plnění jde o obchodní spor, o němž by měly rozhodovat v prvním stupni krajské soudy. Na Ústavním soudu stěžovatelka požaduje, aby napadené rozhodnutí o určení věcné příslušnosti jako protiústavní zrušil.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutím, které je co do svého závěru výkladem norem procesního práva, k jehož přezkoumávání není Ústavní soud oprávněn. Výjimku představují situace, kdy obecné soudy zasáhnou do ústavně zaručeného práva svévolným rozhodnutím či jiným vybočením z obecných principů spravedlnosti. Na základě prostudování příslušného spisu, který si Ústavní soud vyžádal, jakož i z vyjádření vedlejšího účastníka vyplývá, že v posuzované věci ke svévolnému či jinak excesivnímu rozhodnutí, v jehož důsledku by byla porušena ústavně zaručená práva účastníků, nedošlo.

Vrchní soud ve svém vyjádření uvedl, že pro posouzení věcné příslušnosti soudu není rozhodná skutečnost, že na obou stranách se jedná o obchodní společnost. Pro posouzení věcné příslušnosti jsou prvořadá skutková tvrzení žalobce, z nichž je zřejmé nejen čeho, ale z jakého důvodu, se po žalovaném domáhá. Podle těchto skutkových tvrzení uplatňuje žalobce proti žalovanému své nároky, odvíjející se ze smlouvy o postoupení pohledávky, uzavřené mezi účastníky podle ustanovení , a to z titulu odpovědnosti žalovaného jako postupitele ( ). Jde tedy o občanskoprávní vztah, v němž je nerozhodná výše plnění, a proto Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že příslušným k projednání a rozhodnutí ve věci v prvním stupni je dle okresní soud (Městský soud v Brně).

Jak vyplývá z vyžádaného spisu, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci reflektuje kritéria stanovená zákonem pro určení místní příslušnosti, napadené rozhodnutí nezakládá tak důvod pro kasační zásah Ústavního soudu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2009

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu