Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 74/09

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., právně zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Bolzanova 1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2008 č. j. Nad 31/2008-80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2008 č. j. Nad 31/2008-80, neboť měl za to, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho základních lidských a občanských práv, především práva na spravedlivý proces zaručeného podle y (dále jen " ") a a 3 d.

Ústavní soud z ústavní stížnosti a přiložené přílohy zjistil, že stěžovatel dne 22. července 2008 podal u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze podání označené jako "žaloba na ochranu před nezákonnými zásahy, pokyny nebo donuceními správního orgánu, žalobu o ochranu proti nečinnosti správního orgánu veřejné soudní moci" proti Obvodnímu soudu pro Prahu 4, které podáním ze dne 11. srpna 2008 rozšířil a za žalovaného označil rovněž Městský soud v Praze. Stěžovatel mimo jiné namítal pochybení Městského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Spr. 2239/2008, související s postupem Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízeních, která stěžovatel inicioval. Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. jinému krajskému soudu ( ). Stěžovatel označil výzvu k vyjádření k návrhu na přikázání věci jinému soudu za nezákonný zásah a namítl podjatost soudkyň Městského soudu v Praze JUDr. Karly Cháberové a JUDr. Dany Černé. Jak Obvodní soud pro Prahu 4, tak i Městský soud v Praze navrhly přikázání věci Krajskému soudu v Praze. Nejvyšší správní soud s ohledem na to, že Městský soud v Praze, jehož tvrzená nečinnost a nezákonný zásah je žalobou napadán, je subjektem totožným se soudem rozhodujícím ve správním soudnictví, který by měl ve věci rozhodnout a všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou vzhledem k důvodům konstatovaným Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí napadeném ústavní stížnosti vyloučeni pro možnou podjatost, je splněna zákonná podmínka pro postup podle ustanovení . Proto Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím přikázal věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Krajskému soudu v Praze.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší správní soud měl před tím, než rozhodl o postoupení věci, rozhodnout o námitce podjatosti stěžovatele jako žalobce vůči všem soudcům Městského soudu v Praze. Takto podle názoru stěžovatele nebylo postaveno, respektive určeno, zda-li stěžovatelem označení soudci jsou předpojatí či nikoliv, a proto postoupení věci jinému soudu bylo předčasné, neboť ten už bude rozhodovat o meritu věci, nikoliv o předpojatosti soudců Městského soudu. K tomu stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu u a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle dikce ustanovení Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného sodu nelze sestavit senát. Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že podmínky tohoto ustanovení jsou splněny a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. Stěžovatel toliko polemizuje s odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na úrovni jím užitého podústavního práva a zjevně podléhá představě, že Ústavní soud je nadán speciální pravomocí pro přezkum rozhodnutí o postoupení věci soudů, a to patrně proto, že jiné instance již není. Ústavní soud nemá za situace, kdy ve věci rozhodující soud nevybočil z mezí daných mu rámcem ústavně zaručených základních lidských práv důvod pro to, aby napadené rozhodnutí rušil.

Na projednávanou věc nedopadají ani závěry učiněné Ústavním soudem ve věci vedené pod

sp. zn.

, neboť v tomto případě stěžovatel namítl podjatost soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Petra Příhody, který se rovněž účastnil rozhodování Vrchního soudu v Praze. V právě posuzovaném případě stěžovatel ovšem nenamítal podjatost soudců Nejvyššího správního soudu, ale podjatost soudců specializovaných senátů Městského soudu v Praze. Ústavní soud neshledal, že by Nejvyšší správní soud příslušné ustanovení užil, resp. neužil, na daný skutkový stav svévolně bez rozumného odůvodnění. V tomto směru Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem tvrzených základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu