Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3004/08

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. H., zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, AK se sídlem Botičská 5, 128 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2008 č. j. -786 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností, v níž tvrdila porušení práv garantovaných jí ustanovením d a ustanovením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadla stěžovatelka shora označené rozhodnutí.

Stěžovatelka tvrdila, že usnesením Vrchního soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto tak, že soudce Krajského soudu v Praze JUDr. Petr Wulkan není vyloučen z projednávání věci vedené pod sp. zn. , bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Jmenovaný soudce totiž v dané věci již dříve rozhodoval, byť šlo formálně o jiné řízení. Závěr Vrchního soudu v Praze, že soudce vyloučen není, je dle stěžovatelčina názoru důsledkem nemístného formalismu.

Obsah napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V projednávané věci odůvodnil Vrchní soud v Praze svůj závěr o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci, zněním , podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Vrchní soud v Praze tedy nepřisvědčil argumentu stěžovatelky, dle kterého řízení vedené pod sp. zn. nelze považovat za "jiné řízení" než řízení vedené pod sp. zn. .

Argumentace obsažená v ústavní stížnosti směřuje zejména proti interpretaci jednoduchého práva - konkrétně ustanovení Ústavní soud však proti shora nastíněné interpretaci nemá z hlediska ústavnosti žádných námitek. Vrchní soud v Praze v projednávané věci zvolil nepochybně jedno z možných výkladových řešení nastolené otázky. Dle názoru Ústavního soudu je právní názor, že řízení vedené pod sp. zn. a řízení vedené pod sp. zn. nejsou - přes jistou příbuznost - řízeními totožnými, výsledkem racionálního a ústavně konformního uchopení citovaného ustanovení jednoduchého práva.

Sama skutečnost, že je napadené rozhodnutí opřeno o formální argument, ještě neznačí, že soudem zvolená interpretace práva je přepjatě formalistická, neboť moderní právo je již z povahy věci formalizovaným normativním systémem. Jestliže proto Vrchní soud v Praze postupoval podle ustanovení , nevybočil tím ze shora nastíněných ústavních mantinelů.

Ústavní soud nemá výhrady ani k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z toho - byť jde o odůvodnění stručné - jasně vyplývá, o jaké důvody Vrchní soud v Praze svůj závěr o nepodjatosti soudce opřel.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2009

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu