Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2927/08

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 6. ledna 2009 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu s tím, že se jím cítí dotčen v právech zakotvených v a d, v y v článcích 90 a 95 odst. 2, jakož i v "Úmluvy". Poukázal na průběh trestního řízení probíhajícího u soudu I. stupně, při kterém on sám i jeho právní zástupce nabyli přesvědčení, že řízení je vedeno nezákonně. Dále uvedl, že advokát buď z obavy z jednání soudce či ze samotné účasti na "zločinném spolčení proti němu" nehájil jeho oprávněné zájmy jako klienta, nezúčastňoval se jednání a tak nekonal ani v souladu se zákonem o advokacii. Z uvedených důvodů podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání a poté dovolání proti rozhodnutí soudu II. stupně. V dovolání poukázal rovněž na nečinnost advokáta a na jeho neúčast při soudním jednání, při vyšetřování jeho duševního stavu či před jiným státním orgánem. Nejvyšší soud však k těmto námitkám nepřihlédl a proto stěžovatel nabyl přesvědčení, že i ten "pracuje ve prospěch zločinného spolčení".

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v rozhodnutí, kterým dovolání obviněného (nyní stěžovatele) odmítl, vypořádal s jeho námitkou vztahující se k právu na obhajobu, jež mělo být v průběhu trestního řízení, vedeného proti němu, porušeno tím, že se ustanovený obhájce nedostavoval k hlavnímu líčení a soud přesto jednal. Nejvyšší soud, s poukazem na ustanovení § 33 odst. 2 a 4, § 36 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 3, § 38 a § 39 trestního řádu, na důvody, pro které obviněnému poté, co mu soud přiznal nárok na bezplatnou obhajobu a co přes výzvu si sám obhájce nezvolil, byl soudem obhájce ustanoven, opodstatněně dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2007 sp. zn. a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu nedošlo. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení, kterým bylo dovolání odmítnuto pro jeho zjevnou neopodstatněnost, možno v dalším odkázat, když v ústavní stížnosti uplatněné námitky jsou shodné s důvody dovolacími a s tím, jak se Nejvyšší soud s nimi vypořádal, se lze v celém rozsahu ztotožnit.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu Ústavního soudu