Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1485/07

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele M. D., právně zastoupeného advokátem JUDr. Zbyňkem Pražákem, Jugoslávská 112/23, Krásná Lípa, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2007 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 6. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Napadeným usnesením městského soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, a to ve výroku o nákladech soudního řízení. Vzhledem k tomu, že sporná pohledávka byla stěžovatelem zaplacena až po podání žaloby, soud postupoval v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a přiznal náklady řízení žalobci, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného. V odporu proti platebnímu rozkazu uvedl stěžovatel řadu důvodů, pro které má za to, že prvoinstanční soud při posuzování merita věci pochybil. Městský soud se nezabýval námitkami stěžovatele ohledně bezdůvodnosti podání žaloby a věcně se s nimi nevypořádal. Povinnost byla stěžovateli uložena nad rámec zákona. Stěžovatel poukazuje na to, že do obdržení platebního rozkazu a žaloby k němu připojené nebyla stěžovateli žádná částka za odběr plynu vyúčtována a její úhrada na něm nebyla požadována. Dluh se tedy do doby doručení platebního rozkazu a žaloby nestal splatným. Přitom ze smlouvy o odběru vyplývá, že částka za odběr plynu bude vždy vyúčtována. Stěžovatel uhradil dluh druhý den po vyzvání, provedeného formou žaloby. Z uvedeného důvodu se tak stěžovatel nemohl dostat do prodlení s úhradou dluhu. V souvislosti s případem odkazuje stěžovatel na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, zejména pak na část věnovanou procesu dokazování.

III.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.

Podle článku 36 odst. 1 y, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.

Dle náhledu Ústavního soudu je z odůvodnění napadeného usnesení Městského soudu v Praze zjevné, že se odvolací soud v předmětném případě okolnostmi doručování řádně zabýval a jeho závěry jsou zcela logické a srozumitelné. Fakticky se stěžovatel neztotožnil se závěrem obecných soudů, dle nichž opomněl dodavateli plynu sdělit novou adresu pro doručování. Ústavní soud dospěl k závěru, že zásah do práv stěžovatele, jež by dosahoval ústavněprávní roviny, nelze v předmětném případě dohledat.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. prosince 2008

Michaela Židlická

předsedkyně senátu